Článek
„Pod tlakem jsem pořád. Po celou dobu, co jsem loni v prosinci přišel. Už třičtvrtě roku," přiznával, že trochu klidu si na Stínadlech ještě neužil.
A neužije. Teď po domácí prohře s ostravským Baníkem tedy těžko.
„Nejsem naivní. Snažíme se dělat maximum, ale body nesbíráme," letělo Kučerovi před očima resumé zápasů, v nichž Teplice koučoval.
Sedm na podzim a v nich jediná výhra, a tudíž tři body.
Dvaatřicet od chvíle, kdy loni v prosinci mužstvo převzal, a v nich výher šest.
Zleva Tomáš Vondrášek z Teplic a Roman Potočný z Ostravy.
„Selháváme v rozhodujících v okamžicích. V defenzivě i ofenzivě, ve vlastní i soupeřově šestnáctce. Dostáváme laciné góly po chybách, kterých se chceme pokaždé vyvarovat, ale přitom se stále opakují. V Budějovicích, na Bohemce, teď zase," rozčarovaně si povzdechl po duelu s Baníkem, který pro něho byl obzvláště prestižní.
Vždyť právě v Ostravě vtrhnul před čtyřmi lety jako trenér do velkého fotbalu.
„Prestižní zápas to pro mě byl, ale nikoli snad proto, že jsem v Baníku působil. Chtěl jsem ho samozřejmě porazit, chtěl jsem nad ním vyhrát, ale má osobní prestiž šla stranou. Chtěl jsem body, které s Teplicemi potřebujeme," odmítal Kučera, že by ho za vítězstvím nad klubem, kde po devatenácti zápasech předčasně skončil, hnala mimořádná motivace, natož snad touha po satisfakci.
Fotbalisté Baníku Ostrava se radují.
Dvanáct bodů z 19 zápasů se tehdy zdálo vedení Baníku málo, a proto skončil.
Teď má po sedmi podzimních kolech s Teplicemi tři, ale rvát se chce dál.
„My přece od první kola dokazujeme, že v lize nejsme úplnými outsidery. Nehrajeme špatně, soupeři nás nedostávají pod drtivý tlak. Za výkon proti Baníku nemám hráčům do vytknout, protože střetnutí odmakali. Jenže to nedokážeme přetavit v bodový zisk a soupeři nás trestají. Bohemka, teď Baník," připouští teplický kouč, že bilance týmu je ubíjející.
V loňské sezoně, kdy se Severočeši zachránili minutu před dvanáctou, teď na podzim zase.
„Pro mě, pro hráče, pro vedení klubu, pro fanoušky."
Volal proto po posilách. Po rozšíření a zkvalitnění kádru. Po hráčích, kteří by mužstvo pozvedli.
Peruánský fotbalový útočník Matías Succar pózuje s dresem FK Teplice. Do klubu přišel z rakouského Lince.
„To proto, že se za devět měsíců ještě nestalo, abych měl pohromadě kompletní kádr a marodka se vyprázdnila. Teď je třeba zraněný Mareš, který samo sebou chybí," posteskl si Kučera nad zraněními decimujícími mužstvo i bodové ambice.
Nové tváře se na Stínaldech objevily. Teď během reprezentační přestávky Peruánec Succar a Francouz Dialla, který v mládežnických kategoriích reprezentovat Guineu.
„První s lehkými zdravotními problémy, druhý, který musel do karantény. Navíc je samozřejmé, že si budou muset nějaký čas na českou ligu zvykat," poznamenal trenér. „Přitom jsme od začátku preferovali příchod českých hráčů. Vyzkoušených, otestovaných, s nimiž by se pracovalo jinak. Přes všechno úsilí ale naše snaha nevyšla," argumentoval, že i proto jsou fotbalové Teplice tam, kde jsou.
Stejně jako konci loňské sezony u dna tabulky a pod tlakem, který nejvíc ze všech pociťuje po šesté prohře v sedmém zápase právě Kučera.
