Trpišovský po hattricku: Tahle trofej patří Slavii, beru ji jako týmovou!

Má pro mě obrovskou váhu. Budu se opakovat, řeknu to, co vloni a předloni. Trofej patří Slavii, stojí za ní spousta práce a úsilí lidí. Pro mě je oceněním toho, co Slavia v této sezoně dokázala. Jde o individuální trofej, ale víceméně ji beru jako týmovou.

Myslím, že všichni, kdo si zkusili trenéřinu, vědí, že uspět je těžké všude. Nejtěžší pak obhajovat trofeje, což se nám ve Slavii třetí sezonu daří. Očekávání jsou proto velká. Hráči odcházejí, tým se mění, ambice jsou pořád stejné. Soupeři nás berou jinak, každý se proti nám chce vytáhnout. Myslím, že očekávání toho, co by před dvěma lety někoho uspokojilo, se nyní bere jako samozřejmost. Vážím si, že přes všechny odchody za poslední sezony, které klubu vynesly přes padesát milionů euro, jsme si dokázali udržet vysokou úroveň.

Jsou to jména, která jsem volil v anketě. Petru Radovi jsem gratuloval už po nedávném zápase v Jablonci, že si jeho tým, přestože ho zasáhly odchody hráčů, udržel konstantní výkonnost. Tři roky po sobě se s ním pohybuje nahoře. Letos Jablonec dokonce bojoval o druhé místo. Bral body velkým mužstvům, v jeho sestavě se objevují pořád zajímaví hráči do ofenzívy. Poklonu skládám také Martinu Svědíkovi, se kterým jsme v kontaktu. Slovácko se pod ním dlouhodobě zlepšuje. Se silnými soupeři se prezentuje podobně jako Jablonec, je nepříjemné proti němu hrát. Má svoji tvář.

Musím říct, že Pardubice jsou pro mě největším překvapením ligy. Nejen kvůli tomu, kolik bodů získaly a kolikáté jsou v tabulce, ale i za herní projev. Mají zajímavé hráče, na Pardubice se moc rád dívám. Když se hraje víc zápasů v jednom čase, Pardubice jsou první, po kom sáhnu. Styl je ušitý hráčům na míru, jejich utkání mě hodně baví.

Přestože sezona byla povedená, negativ v ní bylo dost. Těžkých chvil, se kterými jsme se museli vyrovnat. Ať už šlo o odchod obránce Vládi Coufala v rozehrané sezoně nebo o špatný výkon a prohru v prvním zápase skupiny Evropské ligy. Nešťastné bylo opakované těžké zranění Davida Hovorky, které nás hodně zasáhlo. Nebo zranění záložníka Lukáše Provoda. Oba kluky mám hodně rád. Davida znám dlouho, spolupracujeme ve třetím klubu. S Lukášem mám v jisté věci specifický vztah. Do Slavie jsme ho přiváděli, když měl na kontě pět ligových startů. Po právu byl zvolen nejlepším hráčem sezony. Nebýt zranění, patřil by k tahounům reprezentace na EURO. Přitáhl pozornost mnoha manažerů evropských klubů.

Ondra je pro nás strašně důležitý. Zranění se mu přihodilo ve chvíli, kdy Stejskal neměl za Slavii odchytaný zápas, navíc byl po zranění. Přéma Kovář také. Matyáš Vágner tak skočil z voleje do mužského fotbalu. Přitom nás čekaly těžké zápasy - Arsenal v Evropské lize, derby se Spartou, zápas s Plzní, finále MOL Cupu. Když jsem viděl, v jakém stavu Ondra prvních šest dnů od odvety na Rangers je, byl jsem přesvědčený, že do konce sezony nenastoupí. Což se také po prvních diskuzích s lékaři potvrzovalo. Neskutečně mě překvapil, jak rychle se vrátil, a s jakým odhodláním. Chytal v masce, viděl jen z devadesáti procent. Je to obrovská osobnost, pro náš styl hry nenahraditelný.