Článek
Spolu přišli na hřiště a po sedmi minutách si rozdělili role v klíčové scénce. Srdjan Plavšič v rozmezí pár sekund dvakrát odcentroval, Tomáš Wiesner dvakrát hlavou zakončil. Nejdřív do tyče, pak do sítě.
„Měli jsme oživit hru náběhy za obranu, což se nám povedlo," líčí úspěšný střelec pro klubovou televizi, s jakými pokyny šli s Plavšičem na trávník.
„Nejdřív mě naštvalo, že jsem první příležitost nedal, protože šance byla podle mě daleko větší. Ale jsem rád, že to tam Srki dal podruhé a už se to povedlo. Popravdě, myslel jsem, že tam míč nepůjde, ale naštěstí tam spadl," usmívá se Wiesner.
Nedávno v rozhovoru pro klubový magazín vyprávěl, jak pracuje s mentálními kouči. Vyplatilo se, na neproměněnou šanci dokázal bleskově zareagovat.
„Jasně, gól padl fakt po pár vteřinách, takže ideální. Vizualizace, představit si, že jsem to dal, hodit tyčku za hlavu a soustředit se okamžitě dál na hru. To pomohlo," pochvaluje si třiadvacetiletý záložník, který může hrát také obránce.
Vypadl ze základní sestavy, a tak chtěl trenérovi Vrbovi ukázat, že do ní patří.
„Hlavně jsem pořád věřil, že do zápasu naskočím a pomůžu klukům ke třem bodům. Povedlo se, jsem strašně rád. Uvidíme, jak to bude dál," usmívá se.
Závěr byl napínavý, Slovácko se snažilo vyrovnat. „Konec byl nervózní, oni tam šli se vším, co měli. My jsme to díkybohu zvládli, ubránili... Ale zápas jako celek jsem si brutálně užil," ujišťuje Wiesner.
