Článek
Jak utkání hodnotíte?
Bylo to hodně nahoru, dolů. Hráli jsme jedna na jedna ve všech prostorech, takže to bylo dost na riziko. Stejně si počínala i Opava. Byli jsme rádi, že jsme se dostali do vedení, přidali jsme druhý gól. Myslím, že pak už jsme si to měli pohlídat. Místo toho jsme však na začátku druhé půle vyrobili zbytečný faul, byla z toho penalta a Opava snížila. Naštěstí jsme na to dobře zareagovali, přidali další dva góly a dovedli to konečně do vítězného konce.
Byla v kabině velká úleva?
Samozřejmě. Přece jen, dlouho jsme nevyhráli. Už jsme to vážně potřebovali. Ty tři body jsou pro nás hlavně po psychické stránce velice cenné.
Vstřelil jste svůj první ligový gól. Tak jak chutná?
Paráda. Klasicky jsem ho dával hlavou. Je to tak vždycky, kam přijdu. Nevím, čím to je.
Balón se k vám při té vaší trefe dostal docela problematicky, po teči. Počítal jste celou dobu, že to tak dopadne?
Byla to docela náhoda. Michal Vepřek to chtěl doklepávat do brány, odrazilo se to od gólmana do vzduchu, já jsem tam byl nejblíž, vyskočil a naštěstí to trefil. Jednoduché to ale nebylo. Míč letěl dlouho, takže jsem musel dobře načasovat výskok a pak se dostat co nejvýš, aby mi to někdo z hlavy nesebral.
Zleva Joss Didiba z Opavy, brankář Opavy Vilém Fendrich, David Březina z Opavy a Kryštof Daněk z Olomouce, autor první branky.
Gól jste slavil po vzoru Ronalda. Máte to tak naučené?
Ne,ne! To já jen tak akorát blbnu. Když běžím k tomu praporku, vždycky něco vymyslím. Dnes to byl Ronaldo a příště to může být zase někdo jiný.
Podíl jste měl i na druhém gólu. Akce, po níž padl začala vámi vybojovaným soubojem...
Dopředu šel dlouhý míč. Odrazilo se to mezi mě a protihráče, já do toho skočil, kolenem jsem to prodloužil na Mojmíra Chytila, ten to perfektně posunul na Pabla Gonzaleze a byl z toho nádherný gól.
Bude pro vás vstřelený gól, respektive výkon, co jste předvedl, odrazem do základní sestavy napořád?
To záleží na trenérovi. Doufám, že jo. Uvidíme. Teď se hlavně musíme všichni nachystat na příští zápas v Mladé Boleslavi. Když mě tam kouč postaví, budu rád.
Nehrál jste klasického středního záložníka, na což jste zvyklý, ale více zleva. Jak vám to vyhovovalo?
Měl jsem se pohybovat co nejblíže Martina Nešpora, který hrál na hrotu, a hledat si odražené míče, co propadnou za něj, nebo odskočí pod něj. To se nám dařilo a byli jsme z toho nebezpeční. Takže to bylo v pohodě.
Zleva brankář Opavy Vilém Fendrich a Kryštof Daněk z Olomouce.
Do základní sestavy jste se dostal teprve podruhé. Možná jste si myslel, že byste tam mohl být dříve. Bylo to čekání dlouhé? Jak jste to vnímal?
Pro mladší hráče je vždycky těžké se tam dostat. Šanci jsem ale cítil. Trenér s tím sice nějakou dobu čekal, ale nemohu říct ani půl slova. Jsem rád, že mi teď důvěru dal. Snad se to bude opakovat co nejčastěji.
Váš ročník je silný. Hodně se mluví o sparťanech, Jakub Drozd je v Baníku. Sdílíte své osudy společně, jste nějak v kontaktu, dělíte se o zážitky?
Určitě. Třeba Martin Vitík, jak nastoupil proti Opavě za Spartu, hrál výborně. Vždycky si dáme navzájem vědět a podporujeme se.
