Článek
Když po pauze vyskočil na centr nejvýš, míč dobře hlavičkoval do protipohybu gólmana a balon se začal snášet do branky, stejně ještě pochyboval. „V první moment jsem si říkal, aby to ještě nešlo třeba do břevna nebo aby to někdo neodhlavičkoval z brankové čáry," prozrazuje.
Gól neviděl, ale podle radosti parťáků poznal, že uspěl. „Pak už to byla jen radost a úleva." Po 365 dnech došlo i na jeho tradiční rituál. Své branky posílá do nebe před téměř čtyřmi lety předčasně zesnulé kobyle Bele. Koně má jako hobby. „Hned jsem to měl v hlavě. Po tak dlouhé době bez gólu jsem ani nečekal, že si na to vzpomenu tak rychle," připouští s úsměvem.
Minulý podzim končil jako reprezentant a nejlepší kanonýr soutěže, když dvěma zásahy sestřelil Mladou Boleslav. „Kdybyste mi tehdy řekli, že na další gól budu čekat skoro rok, určitě bych nevěřil. Byl to divný rok," hodnotí posledních dvanáct měsíců, kdy ho brzdila zranění a covidové přestávky.
Na podzim nemohl trápení stopnout. „Až tolik jsem to nevnímal. Sice mu to tam nepadalo, ale vždy když na hřiště přišel, tak bojoval, rval se stopery a odváděl spoustu práce, líbil se mi," říká však jeho spoluhráč Jaroslav Zelený.
Doležala však černá série psychicky deptala. Na začátku prosince si proto do Zlína vzal své již opotřebované kopačky. „Už jsem si říkal, že něco změním, že ten gól nějak prostě musím dát. Vzpomněl jsem si na starý kopačky, ve kterých jsem se před rokem trefil naposledy proti Boleslavi s tím, že bych jim ještě mohl dát šanci. Jasně, asi to není o tom, ale stejně v nich teď budu hrát dál," culí se třicetiletý dlouhán.
Fotbalisté Jablonce (zleva): Michal Trávník, Bogdan Vatajelu, Martin Doležal a Jakub Považanec oslavují gól na 2:0 proti Příbrami.
Po zásahu proti Plzni s nimi skóroval následně i v Karviné, kde se již projevilo zvýšené sebevědomí. „Přebral jsme si balon. Za mnou dobíhal Santos, věděl jsem, že do leva nemůžu, tak jsem jen naznačil a dal si to na pravou nohu a snažil se co nejrychleji vystřelit. Bolek si podle mě myslel, že ho budu obstřelovat, jenže nevím, zda bych to dokázal, byl tam ještě nějaký hráč. Tak jsem střílel na přední a udělal jsem dobře. Myslím, že to nečekal," popisuje svůj v pořadí 72. prvoligový gól.
„Jen škoda, že když vedeme 2:0, nedotáhneme to do vítězného konce. Štěstí jsme si asi vybrali s Plzní, kdy jsme skóre otočili. Teď jsme měli smůlu, odražený míče šly vždy přímo k Hašovi a ten to uklidil pokaždý k tyči. Škoda," litoval nakonec na hřišti Karviné remízy 2:2, ke které přispěl gólem.
„Snad jsem tu smůlu už protrhl. Teď už jsem trochu klidnější, člověk nemá v hlavě, že musím musí a musí," věří, že mu trefy pomohou k dalším. Vzestup chce potvrdit už v sobotu doma proti Českým Budějovicím.
