Článek
Hned dvakrát jste přitom trefil mužstvu bod, je to pohádka?
Pohádka úplně ne, ale po dlouhé pauze bez fotbalu jsem se chtěl prosadit a být týmu užitečný. Je to pro mě zadostiučinění.
Připomínáte osudný střet z loňského července proti druholigovému Žižkovu, který vám vystavil herní pauzu a poslal na operační sál. Co se tehdy na hřišti stalo?
Naváděl jsem si balon na střelu, jenže jsem si ho dal trochu dál od nohy a protihráč ho chtěl vší silou ukopnout pryč. Stihl jsem před obránce ještě nastavit nohu a on bohužel místo do míče kopl právě do ní.
Tušil jste, že je zle?
Cítil jsem, že mi tam něco prasklo. Věděl jsem, že budu střídat, ale v tu chvíli mě to ani moc nebolelo. V těle pracoval adrenalin... Odnesli mě do kabiny a koleno mi pomalu začalo otékat. Druhý den jsem šel na vyšetření magnetickou rezonancí a výsledky nedopadly vůbec příznivě.
Diagnóza zněla dost děsivě: přetržený zkřížený i vnitřní postranní vaz, navíc prasklé oba menisky. Co se vám honilo hlavou?
Když mi ji oznamoval klubový lékař Tomáš Brož, moc dobře mi nebylo. V ten moment jsem si ale ještě pořádně neuvědomoval, jak vážné vlastně zranění je. Absolvoval jsem dvě operace, které výborně provedl pan doktor Holeka.
Kdo vám v těžkých chvílích nejvíc pomohl?
Určitě rodina, kamarádi i spoluhráči z Pardubic. Stavili se za mnou hned po operaci a psychicky mě podpořili. Jsem jim strašně vděčný, jak za mnou stáli.
Co bylo pro vás při návratu na trávník nejtěžší?
Věřit, že koleno drží. Zpočátku jsem se bál chodit do soubojů. Strach ale postupně odešel a začal jsem zase hrát naplno. Po druhé operaci jsem vnímal, že mám nohu úplně ochablou a bude potřeba na ní zapracovat, aby se dostala do stavu, v níž byla před zákrokem. Chodil jsem každý den k panu Svědíkovi, který se věnuje kondičnímu tréninku a post-rehabilitační péči. Vrátil mi do ní sílu a nabral jsem sebevědomí.
Comeback vám vychází. Do základní sestavy jste sice zatím nepronikl, přesto už v první lize stihl dost. Jak se cítíte na hřišti?
Dobře. Trenér mě v letní přípravě stavěl zhruba na třicet minut proti ligovým týmům. Byl jsem překvapenej, že to není vůbec špatné. Myslím, že jsem na hřiště vždycky přinesl elán, snažil se nabíhat nebo udržet míč, když bylo třeba. Celkem se mi to dařilo. Jsem rád, že mi trenér dává šance.
Chytil jste je pevně do ruky. V Mladé Boleslavi jste slavil premiérový gól mezi elitou, poté krásnou ranou v nastavení připravil v Ďolíčku o výhru Olomouc a naposledy zařídil Pardubicím bod proti domácím Bohemians. Zvedá se vám sebevědomí?
Já se ho snažím pěstovat hlavně na trénincích. Když mi něco nejde, zkouším si to i sám pilovat. Když se pak situace zúročí v zápase, je to pro mě jenom utvrzení, že jsem na správné cestě.
Spolu s Emilem Tischlerem vévodíte týmové střelecké tabulce. Jak se vám to rezonuje?
Určitě příjemně. Jsem strašně rád, dostávám se i do dost šancí, když je budu víc proměňovat, bude to úplně super.
Přechod do nejvyšší soutěže vám nečiní potíže. Adaptoval jste se rychle...
Paradoxně tu pro mě není tak těžké se prosazovat. Když jsem hrál za béčko třetí ligu, hráči tam do soubojů chodí tvrději. Byla tam na mě upřená větší pozornost. Tady mě zatím nikdo moc nezná a zaměřují se spíš na jiné kluky, čímž se pro mě vytváří víc prostoru.
Jste splachovací, když neproměníte velkou příležitost?
Snažím se vždycky soustředit pouze na aktuální okamžik a přítomnost. Na Bohemce jsem před gólem nedal tutovku. Říkal jsem si pro sebe, že to byla velká šance, ale pak hned přepnul, že to nemá cenu dál řešit. Že zkrátka další šance můžou hned zase přijít.
Chopil jste se role střeleckého žolíka, dobírají si vás spoluhráči?
Mají nějaké narážky, Honza Jeřábek nebo moji vrstevníci jako Míša Hlavatý nebo Filip Čihák. Ale vždycky to je myšleno v dobrém a ve srandě. Zasmějeme se tomu.
Udílí vám cenné rady matador Pavel Černý?
Ano, rozdává je tak trochu všem. Já se od něj učím už tím, že se na něj můžu při tréninku nebo na zápase dívat. Má toho hodně za sebou a je furt platnej pro tým. Je to taky vtipkař a skvělej kluk do kabiny. Dá se říct, že je můj vzor. Klobouk dolů před ním.
Pyšníte se i výtečnou kopací technikou, zahráváte přímé volné kopy. Jak často je na tréninku cvičíte?
S tréninkem přímým kopů jsem nebo začal už v žácích. Sledoval jsem Ronalda, jak je skvěle kope, že mu míč hrozně rychle padá a chtěl se to naučit taky. Od té doby je trénuju, kopnu si jich pár za týden. Když jsem nastoupil v áčku a byla nějaká standardka, říkali mi trenéři, ať si balon vezmu a dám gól. (úsměv)
Inspiroval vás Ronaldo. Patřil hvězdný Portugalec k vašim idolům v dětství?
Byl jeden z těch hlavních. Jsem fanoušek Chelsea a hodně jsem se díval na Didiera Drogbu. Líbil se mi jeho styl, mám i podobnou postavu. Patřil taky k mým vzorům.
Pálíte ostrými, co říká na vaši střeleckou slinu rodina?
Všichni jsou za mě moc rádi. Podporovali mě už během zranění, věřili, že se vrátím a zase to půjde. Taťka je bývalý fotbalista a můj velký fanoušek. Trénoval mě, když jsem byl malej a přivedl mě k fotbalu. Doufám, že v gólech budu pokračovat, a tohle je teprve začátek. (úsměv)
Pardubice si coby nováček počínají statečně. Jak hodnotíte dosavadní průběh sezony?
Panuje spokojenost, i když bych neřekl, že zase úplně extra velká. Pár zápasů jsme mohli dotáhnout líp. Nejsem ale překvapenej, kde se v tabulce pohybujeme. Věděl jsem, že můžeme hrát v horní polovině. Jsou tady kvalitní hráči a potvrdilo se, že na to máme. Nesmíme teď usnout na vavřínech, aby se nám to nevymstilo.