Článek
Byť mu nařízení podobně jako všem fotbalistům v Česku komplikují život. „Samozřejmě nic příjemného," povzdechne se 20letý talent. „Byli jsme na něco zvyklí. Hodinu před tréninkem měli sraz a vždycky si udělali, co jsme potřebovali. Teď jezdíme rovnou na trénink, ale nedá se nic dělat," říká jeden z ofenzivních tahounů prvoligového nováčka, jemuž současný režim evokuje vzpomínky na dětská léta. „Když mi bylo šest, taky jsem jezdil na tréninky s lahví na pití už převlečenej a pak mě rodiče zase odvezli domů," šátrá v paměti.
Přerušení ligy kvůli koronaviru lituje, vždyť Pardubičtí v ní nepůsobí jako žádní vyjukaní zelenáči. Naopak, soutěž rozjeli slibně. „Moc jsme se ničeho nezalekli a pokračovali v naší hře z minulé sezony. Věděli jsme, že si nemůžeme dovolit větší chybu, protože v lize se trestá skoro všechno. Snažili jsme se jich vyvarovat a zatím se nám to relativně dařilo," vykládá Solil.
Pardubický záložník Tomáš Solil (vpředu) v zápase proti Jablonci.
Ostatně spokojený může být jako debutant také on sám. Rychle se adaptoval na boje mezi elitou, v základní sestavě ani jednou nechyběl, v druhém kole proti Teplicím mimo jiné přihrál na vůbec první trefu Pardubic v samostatné historii české nejvyšší soutěže. „Na hřišti se cítím dobře. Snažím se nevnímat, že jde o skok z druhé ligy do první, a hrát pořád stejně. Extrémní zase nebyl, i když je to rychlejší," líčí mladík, jehož v září zahřála nečekaná pozvánka do reprezentačního áčka.
Kvůli výskytu koronaviru musel národní tým po utkání Ligy národů na Slovensku do karantény a následující partii proti Skotům odehrál zbrusu nový výběr, který asociace narychlo poskládala. Mezi povolanými figurovalo i jméno Tomáše Solila. „Byla to skvělá zpráva. Akorát první dny byly trochu hektický. Než jsme prošli testováním, byli jsme zavření na pokoji a nemohli se vídat," vzpomíná.
Na Hané sice usedl jen na lavičku náhradníků a na trávník nevyběhl, přesto si celou akci vychutnal plnými doušky. „Zkušenost výborná. Povzbuzení do další práce a zadostiučinění lidí v Pardubicích, trenérů, realizačního týmu a dalších," ujišťuje Solil. Jeho mobil přitom po oznámení náhradní nominace zahltily gratulace. „Přišlo mi jich dost, i od lidí, které úplně neznám, ale bylo to příjemný. Rodiče byli šťastní jako já, možná i víc," usmívá se naděje klubu z města perníku.
Našlápnuto má k úspěšné fotbalové kariéře, přitom by se mohl klidně živit i jako strážce zákona. V deváté třídě základní školy se rozhodoval, na jaké studium se vrhne. Volba padla na Střední průmyslovou školu chemickou s oborem Bezpečnostně právní činnost.
„Měli jsme odborné předměty, jako jsou kriminalistika, střelba, právo... Bylo to docela těžké, ale zábavné. Učitelé je uměli podat, všechno vysvětlovali na příkladech. Měli jsme i praktickou část, takže jsme si to mohli vyzkoušet," líčí Solil.
Pardubický záložník Tomáš Solil s míčem.
Nejvíc ho zaujala právě kriminalistika. Prováděl ohledání místa činu, zajišťoval stopy a další úkony. „Samozřejmě nám tam neležela mrtvola, měli jsme jenom panáky. Taky jsme se učili, jak postupovat po případu krádeže. Fotili jsme, vyplňovali protokol. Postupně to pro mě bylo složitější, protože jsme měli dopoledne tréninky a nestíhal jsem tolik chodit do školy, která trvala od osmi do šestnácti hodin," přiznává.
Studium ale úspěšně dokončil, ve čtvrtém ročníku navíc absolvoval i měsíční praxi u Městské policie v Sezemicích. „Dělali jsme s nimi všechno, co běžně vykonávají," vykládá pardubický odchovanec. „Chodili jsme taky na různá cvičení, jako je sebeobrana, kterou jsme měli i na střední škole. Nevím, co bych přesně dělal, kdybych nehrál fotbal. Ale práce u policie by mě asi bavila," dodává.
