Nezmar vysvětluje, proč už nechtěl ve Slavii dělat sportovního ředitele: Nemělo cenu se vzájemně trápit

Chápu, že je to mediálně zajímavá záležitost, ale vůči Jardovi tohle není fér. Sice jsem u toho nebyl, ale myslím si, že sehrál stěžejní roli, když se Slavia zachránila před krachem. A určitě je klíčovou osobou v tom, aby do Slavie proudily finance z Číny. Slavia je tak úspěšná a šlape. On mi navíc dal šanci stát se její součástí. Pro mě to byla obrovská zkušenost, jak profesní, tak osobní, a jsem mu za to vděčný.

Vnímám to tak, že v čase se všechno vyvíjí. A také Slavia je jiná, než když jsem do ní na podzim 2017 přicházel. V průběhu času to zkrátka přestalo ladit, a nakonec jsme to vyhodnotili tak, že nemá cenu se vzájemně trápit. V osobním životě i byznyse se to tak prostě občas stává. Ale fakt, že vidím tu cestu trochu jinak, podle mě na našem vztahu nic nemění. Osobně si myslím, že to bylo správné rozhodnutí. Jen mě v tomhle kontextu mrzí, že jsme se nerozešli už v zimě, protože tak vznikl zbytečný prostor k různým spekulacím. Všechno pak neběželo tak, jak mělo. A ve finále to možná nasypalo trochu písku do soukolí osobních vztahů...

Lituji nějakých transferů, které se nepovedly, a asi i některých dalších věcí, ale myslím, že se mi hlavně nepodařilo vyhodnotit samotnou pozici ve Slavii v době mého nástupu do ní. Stal jsem se členem představenstva a najednou jsem měl na starosti více věcí, než bych jako sportovní ředitel měl nebo mohl dobře zvládnout. Navenek jsou samozřejmě nejvíc vidět sportovní úspěchy, které byly obrovské, ovšem hodně se toho dělo i uvnitř klubu.

Když to zjednoduším, tak jsme za dva a půl roku v podstatě dvakrát vyměnili majitele. Nejdřív nás vlastnil CEFC. Potom do toho vstoupil CITIC Group jako konsolidační agentura. V určitém období se měl klub převádět na společnost Sinobo Group, která nás chvíli i řídila. Šlo zároveň o majitele fotbalového klubu v Pekingu, takže k fotbalu měl vztah a něco o něm věděl. Komunikovali jsme napřímo, byli jsme i v Číně a bylo jasně definované, co se od klubu očekává.

Ze strategického pohledu šlo pro mě o nejjasnější období ve Slavii. Jenže k tomu převodu na Sinobo nakonec z důvodu mně neznámého nedošlo, a zůstali jsme pod společností CITIC. Přiznám se, že poté jsem se v cílech a strategii klubu jako celku trochu ztratil. Řešení podobných věcí mi zabralo hodně prostoru a neměl jsem tolik času věnovat se fotbalu jako takovému, tak jak bych chtěl.

Evidentně hodně těžké. Kdyby to nebylo těžké, možná k tomu došlo už v zimě. Ani neumím spočítat, jak často jsem v posledním období slyšel větu, že ze Sparty a ze Slavie se neodchází, že odtamtud vás musí vyhodit.

Asi jsem v tomhle trochu jiný. Nakonec jsem rád, že jsme to takto vyhodnotili a shodli jsme se na tom i s lidmi v klubu. Alespoň to proběhlo normálně. Byť na poslední schůzce mi trenéři říkali: Pamatuj, že ti bude smutno, až budeš na podzim sedět na gauči, koukat na televizi a my budeme hrát Ligu mistrů... Umím si představit, že měli pravdu a teskno mi bude.

Z těch možností dostala Slavia jednu z těch sportovně těžších. Na druhou stranu v tomhle kontextu souhlasím naprosto s Jindrou (Trpišovským). Když jsem odcházel, říkal mi, že momentálně má Slavia nejsilnější mužstvo za dobu, co jsme tam byli. Jsem přesvědčený, že Slavia má na to, aby porazila oba soupeře. Pevně věřím, že na podzim v Lize mistrů bude.

Samozřejmě jde o aspekt, který v mém rozvažování musel sehrát svou roli. Všeobecně se ví, že Slavia je momentálně na špičce, co se finančních podmínek týká. Jsem si vědom toho, že velmi pravděpodobně nenajdu další práci, která by byla na stejné finanční úrovni. Na druhou stranu tohle pro mě není životně zásadní hodnota.

To bych si ještě nemohl říct nejen z finančního hlediska, ale ani z dalších aspektů. Jsem typ, který když nic nedělá, je pak nervózní.

Myslím, že kdo mě zná, tak si to sám vyhodnotí a není potřeba k tomu nic říkat. Myslím si, že v tomhle směru se obhajovat nemusím. Mluvilo se však i o rodinných důvodech. Co se jich týká, vůbec se nestydím za to, že rodina a zdraví jsou pro mě zásadní životní hodnoty. Myslím, že stojí za to si je hýčkat na nejvyšší možnou míru. Na druhou stranu jsem hrál dvacet let fotbal a rodina se mnou vždy putovala. Stěhovali jsme se možná osmkrát. Jsem přesvědčený, že mě rodina i nadále bude podporovat ve všem, v čem budeme vidět smysl. Ať si to každý přeloží, jak chce.

Není to úplně ideální, na druhou stranu je běžné, že se za prací dojíždí, někdy i lítá mnohem dál. Jako zásadní problém jsem to nevnímal. Navíc jsem měl v Praze byt, v němž jsem přespal, když bylo potřeba. Šlo jen o otázku zvyku. Stěžejní to pro mé rozhodování nebylo.

To je jednoduché. Lítám a doháním zubaře, lékaře, účetní a podobné věci, které jsem za ty tři roky totálně zanedbával. Do toho vyzvedávám syna ze školy a vozím ho na hokejový nebo fotbalový trénink. Zatím se v tomhle směru vůbec nenudím. Ostatně nejsem bez práce tak dlouho.

Odpočívat nijak zásadně nepotřebuji, jen nechci nic uspěchat. Práce ve Slavii pro mě byla obrovská osobní a profesní zkušenost, která by mě mohla posunout dál. Je však potřeba vše vstřebat, v klidu popřemýšlet a vyhodnotit celé působení i další možnosti, abych za nějaký čas nemusel opět řešit, že se to ne zcela povedlo. Momentálně jsem také uprostřed studia další vysoké školy.

Už druhým rokem sportovní management. Viděl jsem v tom šanci se na některé věci, které jsem prožíval v praxi, podívat znovu i z teoretického hlediska. Přemýšlím o tom, že bych zpětně analýzu mého působení ve Slavii přenesl i na akademickou půdu v podobě seminární, možná i diplomové práce.

Pochopitelně bych nerozebíral, jestli jsme měli koupit Karla nebo Pepu. Zajímavé téma by ale mohly být ekonomické souvislosti transferů. A to obzvlášť v dlouhodobých horizontech fungování klubu. Dva roky jsem byl členem představenstva a z této pozice jsem měl možnost vidět, jak rozhodnutí koupit nebo prodat, nebo naopak neprodat a nekoupit, ovlivňují celý chod klubu a jak ten se se sportovními úspěchy či neúspěchy vyvíjí. Přijde mi to jako dobrý námět.

Myslím, že by to bylo vytržené z kontextu, svou roli tam hraje spousta souvislostí, které na příkladu jednoho transferu nelze ukázat. Případný neprodej určitého hráče může zvýšit jeho cenu do budoucna, na druhou stranu však může snížit motivaci dalších hráčů. Naopak když hráč zůstane, může to přispět ke sportovním úspěchům, což se může projevit na přidružených efektech jako jsou zisky z pohárů, vstupné či obchodní příjmy klubu. Zároveň ale takové hráče udržíte většinou jen na základě navyšování mezd atd. Jde o provázané věci. Každopádně myslím, že podobná analýza mi může do budoucna hodně pomoci.

Momentálně už nějaké možnosti eviduji. Pokud bych měl dál pokračovat ve fotbale, myslím si, že své další působení bych měl zvážit v ještě širších souvislostech. Protože například teď jsem si velmi dobře osahal, že dělat fotbal a zároveň být v představenstvu a podílet se na řešení chodu celého klubu dost dobře nejde. Nebo alespoň ne v tak velké organizaci jako je Slavia, kde jsem se pak v určitém momentu už skoro nedostal na hřiště ani do kabiny. Možná v nějakém menším klubu by to šlo, vlastně jsem to tak měl i v Liberci.

Nabízí se víc možností, ale teď je ještě nejsem připravený komentovat. Jedna nabídka je i z prostředí mimo fotbal, další sice ve fotbale, ale v jiné roli, než jsem zažíval doposud. Uvidíme. Rozhodně to není tak, že bych byl v tuhle chvíli fotbalem unavený, byť se přiznám, že takové období bylo v průběhu minulého podzimu a zimy, kdy jsem toho měl plné zuby. Ale to jsme ve Slavii padali na hubu z náročného programu všichni. I proto jsem pak vystoupil z představenstva.

Kdyby Slavia chtěla čtyři hráče z Jablonce, tak to proběhne asi stejně. Jen místo Liberce by byl Jablonec. Koneckonců to tak částečně i proběhlo. Když jsme chtěli z Jablonce Masopusta, Holeše a Zeleného, naši hráči tam jako určitá protihodnota hostovali také. Ano, nebylo jich sedm, ale nejvíc to ovlivnil fakt, že Slavia v jeden okamžik o tolik hráčů Liberce stála. Zároveň je ale potřeba zdůraznit, že Liberec je vhodná adresa pro rozvoj hráčů.

Myslím, že se to rozhodně nevyřeší omezením, že v každém týmu můžou hostovat maximálně tři hráči z jednoho klubu. Když to hodně přeženu a zjednoduším, Slavia by mohla mít tolik hráčů, že do každého týmu, kromě Sparty a Plzně, dá tři hráče na hostování a diskutovat se o tom bude znovu. Je fajn, že to nakonec dopadlo tak, že hráči mohou hrát. Na druhou stranu, když se v tom zápase stane něco, co vyvolá určité spekulace, bude se mluvit o úmyslu.

Cestu vidím v tom, co už nějaký čas řeší FIFA, že by se mělo omezit množství hráčů, které mohou kluby na soupisce vůbec mít a zároveň omezit počet hráčů na hostování starších 23 let. Pak ty hostování budou plnit tu pravou funkci, a to je postupný rozvoj mladých hráčů, a naopak se zamezí tomu, čemu FIFA říká „loan armies", a sice, že si bohaté kluby nakoupí spousty hráčů bez zásadního sportovního konceptu, v podstatě hlavně z důvodu, aby ty hráče nezískala konkurence. Svého času takto měla třeba Chelsea až 40 hráčů na hostování. Tohle je dle mého systémové řešení.