Článek
Kde si užíváte dovolenou?
Už jsem si užil. Dovolenou jsem měl od pátečního odpoledne do nedělního večera, teď už jsem zase v procesu. Start nové sezony se blíží. Tento týden budeme s pány Jaroslavem a Janem Starkovými, coby šéfy klubu, řešit, co s mužstvem. Myslím změny v kádru.
Tak krátkou dovolenou jste asi nikdy nezažil?
To tedy ne. V Japonsku se hrálo prakticky bez přestávky, ale nějaké volno bylo. V Portugalsku alespoň týden přes Vánoce. Ale podstatné je, že jsme s Příbramí zůstali v nejvyšší soutěži, na přípravu se docela těším. Dovolenou oželím, hlavně nechci nic prospat a všechno co nejlépe nachystat.
Předpokládám, že hráči volno ještě mají?
Ale ne moc dlouhé. V neděli už začnou běhat, pak je čekají funkční testy a od 7. srpna se začneme připravovat společně na hřišti.
Variant, jak a kdy nadstavba skončí, byla spousta. Bral jste v úvahu i tu, že se soutěž nedohraje a vyhnete se boji o záchranu?
Byla to jedna z možných variant, ale k té jsme se rozhodně neupínali. Mně naopak bylo nepříjemné pracovat v nejistotě. Nevědělo se, jestli se začne, kdy a jak se budou dvě kola nadstavby dohrávat. Pořád se mě na to někdo ptal, a já jsem nevěděl nic. Připravovali jsme se tak, že se bude hrát a záchranu si vybojujeme na hřišti. Tomu jsme věřili v Příbrami všichni.
Psychicky to muselo být náročné pro vás, ale ještě víc pro hráče. Jak jste je udržoval, tak říkající ve stavu pohotovosti?
Samozřejmě to bylo náročné na psychiku. Už ten fakt, že jsme byli v tabulce poslední a jednou z variant byl i sestup posledního a postup tří týmů z druhé ligy, byl někdy až frustrující. K tomu ty spekulace, jak to bude, kdo spadne, kdo se zachrání. Pochopitelně se o tom mluvilo v kabině denně. Nebylo lehké kluky přesvědčit, aby mysleli jen na trénink, na zápasy o záchranu a vše ostatní vypustili z hlavy. Hezky se to říká, ale realizace je těžká. Myslím si ale, že pochopili, o co jde, a připravovali se s maximální koncentrací a vidinou zápasů. Ani v realizačním týmu jsme se tím nezatěžovali, pořád jsme to brali, že jedna bába povídala... Nakonec to dopadlo jinak. Ve čtvrtek přišlo rozhodnutí o odložení, nějakých šest hodin před utkáním, jako hotová věc. A v pátek byl potvrzen konec. Konečné řešení je rozumné a my jsme rádi, že jsme se zachránili, i když to nebylo na hřišti.
Ale říkal jste, že na boj o záchranu jste byli připravení a zvládli byste ho. Věřil jste tomu, nebo to spíš byla slova trenéra posledního mužstva, který nic jiného říkat nemůže?
Věřím tomu i teď, že bychom se zachránili na hřišti. Když byla zrušena baráž, o to víc jsem byl o záchraně přesvědčený. Ta by pro nás byla mnohem těžší, než poslední dva zápasy nadstavby s Teplicemi a v Karviné. I když tam se nikomu z týmu moc nechtělo.
Nepochybně k vám dolehly spekulace, že poslední tři týmy tabulky něco vymyslí, aby se nedohrálo...
Šílený nesmysl! Copak někdo bude ohrožovat svoje zdraví. Mrzelo mě, že jsme s tím byli spojovaní. Opravdu jsme dělali maximum, abychom se zachránili na hřišti.
Je to za vámi, odnesete si z tohoto podivného jara něco dál?
Určitě ano, řešili jsme věci, s nimiž se normálně nepotkáte. Už víme, jak v takových situacích reagovat. Ale doufám, že tyhle zkušenosti nebudu muset v trenérské práci už nikdy použít.
Dal vám něco i necelý půlrok trenéřiny v první lize?
Hrozně moc. V první řadě jsme si museli reálně pojmenovat, na co herně máme, a jak bychom se měli dopracovat k bodům, které jsme v boji o záchranu nutně potřebovali.
Dědictví po vašem předchůdci Romanu Nádvorníkovi asi nebylo zrovna nejlepší...
To nemohu tvrdit a vůbec nebudu hodnotit jeho práci. Měl hodně zraněných. Začal jsem po svém jakoby s čistým stolem. Každý trenér má svoje představy a hledá cesty k jejich realizaci.
Někde jste začít musel. Příbram dostávala kvanta gólů, vy jste byl vždycky ofenzívně laděný. Nebyl pro vás problém začít u defenzívy?
Jsem ofenzívně laděný a každý ode mne takový fotbal i očekává. My jsme museli ale začít vzadu, protože dostávat vcelku pravidelně tři nebo čtyři góly, to byla cesta k záhubě. Přednost v brance dostal Martin Melichar, čímž neříkám, že za góly mohl Ondra Kočí. Vytvořili jsme stoperskou dvojici Soufiane Dramé - Olivier Kingue, do které perfektně zaskakoval Peter Kleščík. Na defenzívě jsme hodně pracovali. K tomu jsme přidali poctivost a důraz s cílem vybojovat míče, chodit do brejků a zakončovat, případně skórovat i ze standardek. o mně se ví, že je vymýšlím, ale musíte k jejich realizaci mít i hráče.
Neblesklo vám za tu dobu, co jste v Příbrami hlavou, že jste tuhle štaci neměl brát?
Blesklo a nejen to. Asi třetí den, kdy jsme se mohli vrátit ke společnému tréninku, jsme hráli takovou hru, fotbalovou. Vyděsil jsem se, protože to, co se dělo na hřišti byl hrozný chaos. Seděl jsem pak v šatně a říkal si, proč jsem do toho lezl, že to bude hrozný průšvih. Postupně se vše ustálilo a zlepšili jsme se.
V úvodu jste říkal, že se s vedením klubu budete bavit o složení mužstva. Prozradíte, koho byste si přál, aby zůstal a koho byste chtěl, aby vám přivedli?
Neprozradím. Právě o tom budeme jednat a moje představy neznají ani hráči. Bylo by špatně, kdy by se z médií někdo dozvěděl, že s ním nepočítám.
Zeptám se jinak. Chcete kádr spíš rozšířit nebo zúžit?
Budeme zeštíhlovat. Podle mne je kádr až příliš široký. Kvalita některých hráčů není na ligu, proto jsme skončili na konci tabulky. Spíš budeme hledat a tvořit zdravé jádro mužstva, na kterém se dá stavět a přibírat třeba mladé z vlastní velmi kvalitní akademie. Ale bavíme se o mé představě. Rozhodně nechci, abychom hráli jen o záchranu. V tom se s oběma Starky shodujeme.
Příbram patří k mužstvům, která do poslední chvíle čekají, koho získají na hostování. To by vám nevadilo?
Je to otázka kvality. Když budeme mít zdravé jádro, a přijde kvalitní hráč na hostování, nepochybuji, že se začlení, ale jen na to nemůžeme spoléhat.
V mužstvu máte Jana Rezka a Miroslava Slepičku, jimž pomalu klepe na dveře čtyřicítka. Počítáte s nimi ještě?
Budeme se o tom bavit. Míra má smlouvu do zimy a Honza ještě na rok... Fotbalisti to jsou. Ale musejí makat, abych si je nechal (směje se).