Článek
Jak se celá situace z vašeho pohledu seběhla?
Sledoval jsem míč a otáčel se za ním. Udělal jsem také pohyb loktem a trefil naplno slávistu Ševčíka, který padl k zemi. Hned jsem se mu omlouval, ale nevím, zda to úplně vnímal. Byl otřesený.
Seběhli se k vám hráči, televizní kamery pak zachytily, jak se smějete. Co vás pobavilo?
Kluci se mě ptali, zda to bylo na žlutou, nebo na červenou kartu. Vtipkovali se mnou. Já jsem se nejdříve samozřejmě nesmál, zajímalo mě, jak na tom je hráč Slavie. Ale oni to pak odlehčili, vzali to v pohodě a myslím, že to zápasu pomohlo.
Pro rozhodčího to jistě není příjemná chvíle. Měl jste ten moment v hlavě i dál?
Musel jsem to vzít, že to proběhlo. Ale dál jsem na to vůbec nemyslel a pustil to z hlavy. Je pravda, že to byla asi nejtěžší chvíle v tom utkání.
Za chvíli Ševčík spadl po souboji s protihráčem a do hlavy se udeřil znovu. Zatrnulo vám?
Hned jsem k němu běžel a ptal se, zda je v pohodě. Nebylo to pro něj určitě příjemné, měl docela smůlu.
První zmíněnou situaci rozebírali i v televizním studiu a trenér Koubek vyhlásil, že si vás právě takhle důrazného pamatuje ještě v roli hráče Rakovníka. Co vy na to?
Měl jsem na to docela dost ohlasů. Myslím, že to byl od pana Koubka spíš vtip. Ale je pravda, že za Rakovník jsem hrál a on trénoval Kladno.
A byl jste opravdu takový drsňák, jak by se mohlo podle jeho vyjádření zdát?
Myslím si, že jsem nikdy nebyl surový nebo zákeřný hráč. Byl jsem vyloučený snad jen dvakrát a vždycky to bylo kvůli tomu, když jsem prostě zastavil brejk soupeře, který se řítil do vyložené šance. Jinak bylo vždycky všechno v klidu.
