Článek
„Bydlí v Sarajevu a jsou oba v pořádku. Všichni z rodiny jsou naštěstí zdraví včetně bratra, který žije v Torontu," tvrdí s úlevou obránce Dynama, jenž bedlivě monitoruje situaci s šířením koronaviru v rodné zemi. Bosna a Hercegovina s více než třemi miliony obyvatel eviduje přes 1200 potvrzených případů onemocnění covid-19 a osmačtyřicet obětí.
„Je to tam docela pod kontrolou, lidi opatření hodně respektují," říká osmadvacetiletý bek k situaci v malé balkánské zemi, která 17. března vyhlásila celostátní stav katastrofy. O čtyři dny později pak byl zaveden zákaz vycházení. „Ven můžete jenom do sedmnácti hodin, pak už jenom ti, kteří chodí do práce. Ale musejí mít kartičku s povolením. Jsou za to vysoké pokuty," líčí.
Některá nařízení tak Bosňanům evokují děsivé vzpomínky na válečný stav z devadesátých let minulého století. „Vědí, že koronavirus není sranda. Na psychiku jsou omezení těžká. Kdo z nich ale zažil válku, tak ví, že nemůže být nic horšího," připomíná krvavý konflikt v zemi z let 1992 až 1995, při němž přišlo o život kolem sto tisíc lidí.
Zatímco Čoličova rodina nový typ koronaviru neprodělala, někteří z jeho přátel a známých se nákaze nevyhnuli. „Koronavirus měl jeden můj kamarád. Tři nebo čtyři dny měl teplotu. Cítil se špatně, neměl sílu, pak se to ale zlepšilo a už je zdravý," prohlásil šikovný pravý bek, který doufá, že se letošní ročník navzdory pandemii dohraje a Dynamo se ve slibně rozehrané sezoně vměstná do první šestky.
„Nikdo v létě samozřejmě nečekal, že budeme v tabulce pár bodů od pohárových příček. Nemáme v posledních kolech žádného z největších favoritů, tedy Slavii, Plzeň nebo Spartu. Jestli se sezona znovu rozběhne, zkusíme se do šestky dostat," kvituje Čolič výkony ligového nováčka.
„První kola nám tolik nevyšla, nehráli jsme vůbec špatně, ale dostávali jsme zbytečné góly. Pak ale přišli Sivok s Drobasem (Jaroslav Drobný), kteří nám strašně pomohli. Pozvedli nás na vyšší level. Jsou to navíc i výborní kluci," tvrdí muž, který do Budějovic přestoupil v létě z Karviné a v novém působišti si vydobyl místo v základní sestavě. Pyšní se skvělou kopací technikou a dovede podpořit ofenzivu. Na podzim vstřelil i dva góly. „Měl jsem k tomu taky sedm nebo osm asistencí. Na hřišti jsem se cítil fakt perfektně," potvrzuje sarajevský rodák.
Na jih Čech se přestěhoval s manželkou, sedmiletou dcerou a skoro ročním synem, který už začíná chodit. „Je to nádherný. Dcerka tu chodí do školy a naučila se jazyk už možná líp než já," směje se Čolič.
Na češtině přitom zapracoval a v současnosti rozumí takřka všemu. „Však jsem v Česku už tři roky, je to už v pohodě. Tady se nemluví tak rychle jako v Karviné. Akorát gramatika je složitější. My nemáme čárky nad písmeny," vykládá chlapík, který je v častém kontaktu třeba s reprezentační brankářskou jedničkou Ibrahimem Šehičem z tureckého Erzurumsporu. Znám se s ním celý život," přitakává. „Volám si i s dalšími. Na Whatsappu máme svoji skupinu, trvá to už nějakých osm let," dodává Čolič.
