Zůstávám, svědomí mi nedovolilo odejít! Nezmar o přestupové politice Slavie, platech i výpovědi

Při příchodu do Slavie jsem udělal jednu chybu. Ukrojil jsem si velký krajíc. Při předchozím angažmá v Liberci jsem byl sportovní ředitel i člen představenstva. Řídil jsem ve Slovanu první tým, juniorku i mládež. A řešil i další věci. Podílel jsem se na rekonstrukci tréninkového areálu, na hledání partnerů pro klub. Přivedl jsem investora se zájmem o vstup do Slovanu. Při přesunu do Edenu jsem myslel, že nebude problém být členem představenstva i ve Slavii.

Rozměr Liberce a současné Slavie představuje obrovský rozdíl. Ve Slovanu jsme měli pod smlouvou třicet hráčů, v mládeži nebyl jediný profesionální kontrakt. Ve Slavii je pod smlouvou třicet hráčů jen v mládeži! Časem jsem zjistil, že sedím jen v kanceláři. Hráli jsme Ligu mistrů a trenéři zjišťovali, kdy přijdu do šatny mezi kluky. Neměl jsem prostor utrhnout se od kancelářských a diplomatických záležitostí. Na sledování přípravy áčka, juniorky či dorosteneckých týmů jsem měl minimum času. Takže jsem na konci podzimní sezony podal výpověď z funkce představenstva a začalo se řešit přenastavení mé pozice směrem ke sportu.

V Edenu jsem dva roky a čtvrt. A vůbec nebyl prostor to uchopit, jak bych si představoval. V Česku je podle mě zásadní nastavit klub s nejvyššími ambicemi tak, aby cílem bylo prát se o mistrovský titul a být v Evropské lize. To je reálný cíl. Dlouhodobě tvrdím, že Liga mistrů v českých podmínkách může být sen, nikoliv cíl. Pravidelná účast v Champions League je z mého pohledu velmi nepravděpodobná. A tomu je třeba nastavit i ekonomiku klubu. Spoléhat, že klub získá nadstandardní příjmy z Ligy mistrů, je nesystematické.

Není tajemství, že diskuze o fungování a směřování klubu již nějakou dobu probíhá. Máme ale specifického vlastníka. Jde o státní firmu, není jednoduché fungovat s majitelem, který podléhá politickým záležitostem. Je to složité i z hlediska komunikace. Od mého příchodu se vlastně majitel třikrát změnil. Když se k tomu připočte skok do Ligy mistrů, na který klub nebyl připravený, k systematickému procesu budování klubu jsme se vůbec nedostali.

K poslednímu lednu letošního roku moje výpovědní lhůta na pozici člena představenstva vypršela. Celou dobu jsme ale v rámci vedení vedli jednání o mojí pozici i celkovém nastavení klubu. Nicméně v jednu dobu jsem smluvní vztah ke Slavii neměl.

Podepsal jsem novou smlouvu výhradně na pozici sportovního manažera. Vrátil jsem se k činnosti, která mě naplňuje a věřím, že to tak je i efektivnější. Hodlám mít větší přehled o tom, jaké hráče vychováváme v akademii. Pochopitelně chci být mnohem častěji a blíž v áčku, což je určitě třeba. Za zimní obměnu nesu zodpovědnost, mým primárním úkolem je skladba prvního mužstva. Jsem připravený nést důsledky svých rozhodnutí. Některým klukům možná potrvá, než se chopí nové role po odchodu opor. Absolutně věřím, že to zvládnou. V prvních jarních kolech každopádně tým nešlapal podle představ. Svědomí by mi ani nedovolilo odejít.

Nesmysl. Jsem na názory tisku imunní. Lidé, kteří to tvoří, většinou absolutně neznají pravdu. Chci ve Slavii pracovat systémově. Aby klub fungoval dlouhodobě a vyhnul se sinusoidám, na nichž se v minulosti pohyboval. Udělám pro to maximum. Pokud ale zjistím, že to nelze, pokračovat nebudu.

Hodně o všem přemýšlím. Zda jsem kupříkladu neměl pozdržet odchod Škody s Hušbauerem do okamžiku, kdy bude jasné, zda odejde Souček. V úvodu nového roku nedostal on ani Slavia nabídku, z níž se dal jeho přestup predikovat, vypadalo to, že minimálně do léta zůstane. Navíc by vůči prvním dvěma bylo nefér je držet, protože pokud by Tomáš neodešel, pravděpodobně by zůstali v pozicích, které by pro všechny zainteresované nebyly komfortní.

Mám konkrétní příklad. Pro jarní zápas na Slovácku, který jsme nezvládli, by se Hušbauer hodil. Jde o osobnost a hráče ochotného brát na sebe odpovědnost, což nám v zápase chybělo. V případě setrvání Součka by ale asi nehrál. Když se podobný scénář odehrával na podzim, ukázala se Pepova trochu specifická povaha. Řekněme, že to s ním v kabině nebylo úplně jednoduché. A pochopitelně je třeba také vidět i ekonomické souvislosti.

Roční příjmy v jejich případě byly osmimístné. Odchod Součka byl logický a nevyhnutelný. Ale přestup Škody mě mrzí nejvíce. Pro jaro by byl asi útočník číslo jedna. Je to super kluk a obrovský srdcař. Zasloužil si slyšet upřímně, jaká je situace. Nabídli jsme mu prodloužení smlouvy o dva roky, ale je mu čtyřiatřicet a od podzimu by zřejmě tolik šancí nedostával, hlavně v utkáních, ve kterých bychom úplně nedominovali a potřebovali dynamičtější projev. Nový kontrakt by tedy kopíroval jeho budoucí pozici, vydělal by si určitě méně. Milan se nakonec rozhodl pro první zahraniční angažmá a já to absolutně respektuji.

Když tyhle hvězdné války začaly, já byl ještě v Liberci. Spirála se tehdy roztočila neuvěřitelným způsobem. A nyní se těžko, velice těžko tlačí dolů.

Vrátím se k filozofii, kterou se snažím razit. Finance z Ligy mistrů by do budoucna měly pro Slavii představovat v rozpočtu bonus.

Ideální příběh, který chceme ve Slavii tvořit. Nejde si myslet, že v Česku je klub, který bude pro hráče cílem jejich cesty. Podle mě budeme vždy přestupní stanicí do zahraničí. Je třeba respektovat naši roli v rámci evropského fotbalu. Je až neuvěřitelné, že v Česku funguje klub, který si může dovolit odmítnout první, druhou i třetí zahraniční nabídku na hráče. Přitom šlo o zájemce z Itálie, Německa, Francie a Španělska. Například v Liberci jsme prodávali při první. Slavia je ale schopná dát klukům sportovní i ekonomickou vizi na delší čas a prodávat až hráče opravdu připravené na zahraniční angažmá, do lepších klubů. Současně tím získáváme prostor vytvořit stabilnější tým, pracovat s dlouhodobější koncepcí.

Chci, aby moje práce dávala smysl. Pro mě je podstatnější, jak se fotbal dělá než ten cíl v podobě víkendového vítězství áčka v lize. Jsem přesvědčený, že pokud je celý proces systematický a racionální, tak se i k tomu cíli dojde pravděpodobněji a hlavně stabilněji. Ale opakovaně jsem se přesvědčil, že fotbal se už posunul úplně jinam. Stále častěji zjišťuji, že málokdo hledí na celkový proces. A řeší se jen výsledek. Nemluvě o nynější situaci, která předcházela přerušení ligy.

Já byl proti jakýmkoliv zápasům. A nešlo vůbec o to, v jakém rozpoložení je Slavie a zda se její náskok v čele soutěže tenčí. V Itálii už lékaři činili těžké volby, koho ještě léčit a koho už ne. Nakažení už byli i v Česku. Tudíž rozhodnutí v mých očích bylo jednoznačné. Je to otázka priorit. Ale znovu se ukázalo, že fotbal se stal více než zábavou spíše byznysem a osobním zájmem jednotlivců. Všichni vědí, že profesionální fotbal se nedá dělat za účasti stovky lidí. Tudíž bychom nařízení obcházeli, nebo produkt poškodili amatérským přístupem. V mých očích má být fotbal zábavou pro lidi, kteří navíc na stadionu ani nemohli být. Ale mám pocit, že zábavou už fotbal moc není. Přiznám se, že přemýšlím, jestli jsem v něm ještě užitečný.

Chtěl bych být lékař, hasič, učitel nebo fyzioterapeut. Ale to je už bohužel neproveditelné. Žena sní o vlastní kavárně, udělali bychom tam dětský koutek, z legrace jsem říkal, že si udělám maserský kurz a budu tam masírovat maminkám bolavá záda, ale to žena zatrhla... Takže zatím zůstávám ve Slavii.