Článek
V první polovině sezony jste naskočil v dresu Slavie do sedmadvaceti zápasů, další tři odehrál za národní tým. K tomu hodně cestování. Dovolenou jste přitom měl jen čtrnáct dnů a už jste mířil na kondiční soustředění do Španělska. Stihl jste si vůbec odpočinout?
Já neměl problém po fyzické stránce. Nevadila mi obří porce zápasů. Ale těžké bylo, jak jsme pořád museli. Hlava to pobírala těžce. V Lize mistrů jsme museli, abychom neztratili naději na postup. V reprezentaci jsme museli vyhrávat, abychom nechyběli na mistrovství Evropy. A v lize vlastně taky. Plzeň prohrávala, ale my jsme museli. Nejprve abychom si vytvořili náskok, pak abychom ho navýšili a následně proto, abychom udrželi neporazitelnost.
Když se k počtu zápasů promítne cestování za zápasy Ligy mistrů či za reprezentačními duely, jste pořád z domova. Existuje zaručený způsob relaxace?
Je těžké si odfrknout. Program je neúprosný, ale jde o moji práci, která je současně koníčkem. Miluju fotbal. Nechci, aby si fanoušci mysleli, že brečím, protože to tak není. Jsem za takový kolotoč rád. Během sezony je o mě dokonale postaráno, stejně tak na soustředěních. Tak si přece nebudu stěžovat. Co mají říkat lidé, kteří ráno vstávají do práce, nebo mají noční šichty. Já jsem v super kolektivu, umíme si v šatně udělat pohodu. A zaručeně pomáhá rodina.
Vladimír Coufal s rodinou a trofejí pro mistra ligy po utkání nse Spartou
Takže čas prožitý s nejbližšími je nejlepší regeneraci?
Když si můžu hrát se synkem, je to dokonalý relax. A vlastně i běžné starosti. Zajdu nakoupit, řeším chod domácnosti. Fotbal alespoň na chvilku vytěsním. Na podzim toho bylo vážně dost. I proto jsme si dopřáli dovolenou, o které jsme dlouho snili. Už dva dny po posledním ligovém utkání podzimu jsme vyrazili na Zanzibar. Dokonale jsem si vyčistil hlavu. Nevěděli jsme o světě. Moře i pláže jako šité pro synka, prostě bezstarostná dovolená.
A Vánoce v hodně netradičním pojetí.
Ale vůbec ne. My jsme si udělali Štědrý den už v týdnu před utkáním s Českými Budějovicemi. Malý datum neřeší, kapra s bramborovým salátem jsme měli, stromeček taky. A protože jsme se vraceli dva dny před Silvestrem, tak měl další Vánoce u babičky. A místo pohádek v televizi jsme sami byli jako v pohádce.
Přemítal jste ještě o výjimečném podzimu, kdy jste se Slavií drtili domácí fotbalovou scénu a oslnili výkony na scéně Ligy mistrů? Nebo to byla minulost?
Hodně jsem o všem přemýšlel. Domácí soutěž nám vyšla výjimečně. A co se týče Ligy mistrů, štvalo mě, že jsme sice slyšeli chválu za hezký fotbal a taktiku, ale neudělali jsme body. Zápasy na mezinárodní scéně mi budou chybět. Jsou jako těžce návyková droga. Zájem médií i fanoušků je neuvěřitelný. Měli jsme kliku a hráli na fantastických stadionech. Čelili jsme světovým hráčům. Na to se zvyká jednoduše.
Slávista Vladimír Coufal tleská fanouškům po zápase s Barcelonou.
V minulosti jste líčil, že nevynecháte jediný televizní zápas Ligy mistrů. Budete ji dál sledovat s takovým zaujetím, když jste ji sám okusil?
Možná mi ukápne slza, že jsme se neudrželi v osudí. Ale jinak se nic nezmění. Budu se koukat s hrdostí, že jsem se dostal se Slavií mezi tak výjimečnou společnost. Zvláště, když mnozí odborníci říkali, že českému klubu je Liga mistrů vzdálená několik galaxií...
Byly duely v nejprestižnější klubové soutěži v daném kontextu zadostiučiněním?
To jsem zažíval v okamžiku, kdy mě z Baníku vykopli jako nepotřebného, já se různými oklikami dostal do Liberce, a Baník mě následně chtěl ze Slovanu získat zpátky. Nyní vše vnímám jinak. Chci se posouvat dál, hrát velké zápasy proti nejlepším hráčům světa. Věřím, že celá Slavia se může posunout.
Nebude manželka v průběhu jara nadávat, že když konečně nejste se Slavií dva dny v týdnu pryč kvůli Lize mistrů, tak ji alespoň sledujete v televizi?
Když jsme hráli v úterý, ve středu jsem si večer stejně Ligu mistrů pustil. A ve čtvrtek Evropskou ligu. Pak jsem občas slyšel, jaký jsem blázen: „Včera jsi to sám hrál, dneska koukáš znovu." Ale musím přiznat, že žena je nesmírně tolerantní. A navíc jsem ji Ligou mistrů nakazil. Sedne si se mnou, dáme si víno... Je prostě skvělá.
Navíc právě vás nasměrovala do Slavie v době, kdy jste se v létě 2018 stal předmětem zájmu klubu z Edenu a současně Sparty?
Je to paradox. Když jsem byl ve Spartě před lety poprvé na zkoušce, tak mě odmítli a já šel do Liberce, kde jsme se seznámili. A když jsem byl před osmnácti měsíci na vážkách, tak mi rozhodování ulehčila. Všichni tvrdili, že Slavia je věčně druhá. Ale Sparta byla taková váhavá. Já věřil, že se v Edenu rodí něco velkého. A manželka mi radila, ať věřím klukům, s nimiž jsem hrál a trenérům, kteří mi pomohli. Myslím, že úspěch Slavie je zadostiučiněním i pro Liberec, když mnozí tvrdili, že já a další kluci ze Slovanu nejsme dost dobří.
V sedmadvaceti letech patříte v kádru Slavie mezi nejstarší hráče. Jde o důkaz, jak se fotbal od začátků vaší kariéry proměnil?
Je prostě jiná doba. Jde o trend. Fotbal se vyvíjí, nároky na hráče se mění. Některé kluby berou kluky do ligového kádru jen proto, že jsou mladí. Začínající fotbalisté jsou drzejší, sebevědomější. Mnohdy přitom dost neprávem. Když si vzpomenu na svoje začátky... Třeba v Liberci byli Honza Nezmar, Jirka Štajner. Dostávali jsme jako bažanti děsné kapky. Nikdo o nás v šatně nevěděl. Modlili jsme se, ať směrem k nám nepřilétne nějaká otázka. Chodili jsme hodinu před srazem, uklidili se do posilovny, nachystali pomůcky. Po tréninku jsme umyli balony, vypláchli láhve na vodu. Pamatuji si, že jsem na jedné štaci před tréninkem i věšel sítě, a pak je zase s dalšími zobáky balil.
Věřím vám mladí spoluhráči, když podobné zkušenosti v šatně vypravujete?
Já je moc nevypravuji. Opět to souvisí s vývojem fotbalu. Realizační týmy jsou široké. Máme k dispozici fyzioterapeuty, maséry, kustody. Dříve velkou část práce kustodů prostě museli zastat mladí. Myslím, že někdy je servis, který se začínajícím hráčům dostává, trošku na škodu. Tvrdší škola by jim neuškodila. Na druhou stranu je samozřejmě výhodou, že kluci mají více času sami na sebe. Otázka samozřejmě je, zda získaný prostor využívají pro aktivity, které jejich kariéru posouvají dále.
