Článek
Organizátoři příští zimní olympiády počítali s rekonstrukcí ledového koryta, které bylo postaveno před sto lety a sloužilo při ZOH v roce 1956. Dráha Eugenia Montiho už patnáct let nefunguje a náklady na zprovoznění se vyšplhaly vysoko nad původně odhadovaných 50 milionů eur (asi 1,23 miliardy korun). Při výběrovém řízení se ani nenašel vhodný dodavatel.
Italská vláda navíc po dramatických mezinárodních událostech posledních let odmítla projekt financovat. „Italská vláda nás informovala, že zvážila nejlepší a nejvíce udržitelnou možnost. To je nepokračovat s bobovým centrem a přesunout soutěže v ledovém korytě na některou existující a funkční dráhu v cizině,“ uvedl Malago.
Sportoviště i v cizině
MOV byl k projektu oživení historické dráhy v Cortině od začátku skeptický a podporuje pořadatele olympijských her v tom, aby v zájmu udržitelnosti a financí využívali některá speciální sportoviště i v cizině. Na ZOH 2026 by mohli bobisté, sáňkaři a skeletonisté závodit například v rakouském Iglsu nebo švýcarském Svatém Mořici, ve hře je také Německo nebo Francie.
„Prověřujeme všechny možnosti, protože to není jen o přesunu závodů. Jsou to olympijské hry, takže je ve hře hodně faktorů. Je to poměrně široká diskuze. Není to jen o pronájmu dráhy a závodění,“ uvedla výkonná ředitelka organizačního výboru Andrea Varnierová.
Rozšíření olympijských her mimo hranice pořadatelské země je výjimečné, ale už se v historii stalo. Například soutěže v jezdectví při OH 1956 v Melbourne kvůli karanténním opatřením v Austrálii hostil Stockholm.
