Článek
Už jste se přeorientovala zpátky na snowboard?
Doufám, že jo. Párkrát jsem na něm stála, párkrát i na běžkách, ještě mám v plánu jezdit čtyři dny v Krkonoších. Nejde to hned, ale jak je to známé prostředí, tak se mi přeorientovává rychleji než v létě na tanec. Už se těším.
Do StarDance jste šla i kvůli odreagování od snowboardového kolotoče. O to natěšenější jste teď na návrat do závodů?
Ve StarDance jdete na dřeň a pak pokračujete v té únavě. A tam jsem si uvědomila, že na soustředění a závodech mám vlastně hrozně prostoru na odpočinek. Dopoledne trénink, pak oběd, dvě hodiny pohoda v posteli a zase trénink. K výkonu to patří, potřebujete být odpočinutí, ale už se těším, až si to zase užiju.
Jaké tedy byly první pocity po návratu na prkno? Rychle jste se s ním sžila?
Skvělé, byla jsem nadšená. Hlavně to bylo u nás v Krkonoších, tak jsem měla pocit, jako bych se vrátila do dětství, i když kličkování mezi lyžaři a snowboardisty už mě tolik nebaví.
Díky zápřahu ve StarDance teď vážíte méně, budete muset zase svaly nabírat?
Zhubla jsem už po zranění, když ležíte a nemůžete chodit, svaly rychle spadnou. A pak je dva měsíc nabíráte, to je hrozně nespravedlivé. (úsměv) Pracuju na tom, myslím, že svaly přibydou, ale tancem i tím stresem shodíte. U mě to byla nějaká dvě kila, kdybych tři čtyři přibrala, vůbec by mi to nevadilo. Ale je třeba váhu ovládat, aby směřovala správným směrem.
Ulevilo se vám, že už jste mohla sundat podpatky?
Je to super. Ale snažila jsem se v nich při trénincích tancovat co nejvíc, takže jsem na nich strávila pět šest hodin denně. Když jsme potřebovali delší dobu, už jsem tancovala jen v ponožkách, ale bála jsem se, abych si na ně zvykla.
Olympijská vítězka ve snowboardkrosu Eva Adamczyková.
Šla byste do takového zápřahu, jako je StarDance, znovu?
Asi ano, i když další možnost už nebude, pro osobnosti je StarDance jen jednou. Je to hrozně zajímavá zkušenost, co jsme se bavili s Vávrou Hradilkem, sport je dost emotivní věc a prožíváte úžasné zážitky, ale oba jsme nečekali, že StarDance může být tak emotivní zase z druhé strany. Vtáhlo nás to.
V čem se liší emoce ve vašem sportu a v tanci?
V prožitku. Ve sportu nechcete, aby vám nějaká silná emoce ovlivnila výkon, můžete ji pustit až po něm. Tam musím být pragmatičtější. V tanci se naopak prožitek snažíte předat, pustit ty emoce, i když ne tak, abyste zapomněli kroky.
Trenér Marek Jelínek zmiňoval, že jste i díky tanci pohyblivější.
Asi jo. I u tance jsem řešila limity svého těla po zraněních, kdy jsem třeba zjistila, že nemůžu tolik propnout levé koleno, protože jsem před deseti lety měla operaci křížového vazu, kdy vám to utáhnou, aby se znovu neutrhl. Ale ve finále jsem měla srovnání s prvními koly a ty nohy jsem propínala líp. Tancem získáte lepší procítění těla, protože propínáte špičky, zatímco ve snowboardovém vázání jsou kotníky úplně vypnuté. Jen to musím podpořit protahováním, jinak to nevydrží dlouho. Ale cítím se dobře, na tréninku atletiky bylo vidět, že jsem pořád obratná na to, že jsem ji pořádně nedělala dva měsíce.
Snowboardkrosaři (zleva) Radek Houser, Eva Adamczyková, trenér Marek Jelínek a Kryštof Choura.
Jak jste vnímala nárůst popularity během StarDance oproti tomu, když jste třeba vyhrála olympiádu?
Samozřejmě jsem věděla, jak moc je ta soutěž sledovaná, ale teprve když se do ní dostanete, vidíte, kolik lidí fandí. Ještě se mi nestalo, že bych měla na sociálních sítích tolik fanouškovských stránek. Sledovanost je velká od začátku, u snowboardkrosu jsme si ji museli vybudovat. Před olympiádou v Soči mě nikdo moc neznal, jen sportovní fajnšmekři. U StarDance je to krátkodobější, ale o to intenzivnější.
Co tedy čekáte od sezony, do níž naskočíte po dvou vynechaných závodech?
Nic extra. I kdybych nebyla ve StarDance, je to v uvozovkách odpočinková sezona, kdy jednou za čtyři roky nemáte žádný vrchol a můžete být v klidu. Chci se zase rozjezdit ve čtyřech, což se mi v minulé sezoně po zranění tolik nepodařilo, a zapracovat na technice. A kdyby se podařil nějaký výsledek do top trojky, budu moc ráda.
Ozývaly se vám během tanečního podzimu soupeřky?
Trochu jsme si psaly, mám i ohlasy od Marka Jelínka ze závodů, že to všichni sledovali. Maëlla Rickerová (olympijská vítězka z Vancouveru), která je teď kanadskou trenérkou, se prý pořád ptala, kde to může vidět celé, nejen úryvky na sociálních sítích. Jsem zvědavá, až se potkáme na kopci.
