Článek
Teď jste si z rakouského Simonhöhe za vyhraný Evropský pohár přivezla hezkou dřevěnou trofej. Už jste si ji doma vystavila vedle dalších pohárů?
Já tam dostala stejnou vloni po druhém místě ve Světovém poháru, tak jsem tuhle dala trenérovi, aby se mi nepletly, když dávají stejnou za Evropský i Světový pohár. Do Simonhöhe jsem byla přihlášená už dva týdny, ale čekali jsme, jak dopadne Rogle. Sice jsem byla unavená, ale řekli jsme si, že tam je fajn kopec a u nás v Česku bylo dost teplo, tak si radši zajezdím tam. A vyplatilo se.
V Rogle jste byla čtvrtá, kromě vloni stříbrného Simonhöhe jsou ve Světovém poháru vašimi nejlepším výsledky už čtyři umístěni těsně pod stupni vítězů. Není to mrzuté?
Samozřejmě není příjemné končit závod tím, že prohrajete dvakrát za sebou, ale někdo být čtvrtý musí a pořád je to o dost lepší než skončit třeba čtrnáctá. (úsměv)
V jízdě o bronz jste zakopla o předposlední branku. Stálo vás to medaili?
V té jízdě jsem vedla, pak jsem si nebyla jistá, jestli je ten náskok přesvědčivý, tak jsem si říkala, že to musím nakopnout, jenže mě ta tyčka nakopla zpět… Ale když jsem pak koukala na video, bylo to hodně vyrovnané na setinky a možná bych stejně prohrála.
Třeba Ester Ledecká tvrdí, že se při jízdě soustředí jen na sebe, vy stíháte vnímat, jak jste na tom v porovnání se soupeřkou?
Stíhám. Ne, že by mě to stresovalo, ale cítím, jestli je přede mnou nebo za mnou, případně jestli vypadla. Díky tomu můžu vyhodnotit, jak moc riskovat, protože kdyby soupeřka vypadla a já riskovala, mohla bych udělat zbytečně velkou chybu.
Opět ve Světovém poháru dokážete bojovat s nejlepšími, věřila byste tomu vloni v létě, kdy jste rehabilitovala po operaci kyčle?
Upřímně, většina lidí kolem mě byla optimističtějších, já už tu naději trochu ztrácela. V létě to ještě šlo, horší to bylo na podzim, ten návrat na prkno nebyl moc dobrý. Vždycky jsem absolvovala pár jízd a měla několik dnů volno, kdy jsem skoro nemohla chodit. To jsem moc nevěřila, že se postavím do startovní brány. Ale postupně jsme tomu dávali šanci, na konci října se to zlomilo a už to šlo.
Bylo zranění kyčle dlouhodobé, nebo důsledkem pádu?
Důsledek pádu. Po Simonhöhe jsem vloni jela na mistrovství Itálie, kde jsem spadla za cílem, jak tam mají krátký cílový prostor. A kousek kosti jsem si ulomila. Nešla jsem k doktorovi, sama jsem si to vyhodnotila, že to není tak strašné a asi mám problém s úponem, což jsem zažila už před třemi lety. Pak jsem jela ještě Světový pohár v Krynici, tam to poprvé v sezoně nestačilo na finále a druhý den už jsem sotva dojela na třicátém městě. A před Winterbergem jsem říkala trenérovi, že už nejsem schopná se rozjet, nepomáhal ani ibalgin.
To už vás přimělo navštívit doktora.
Ale myslela jsem, že to bude ten natažený úpon, řekne mi, ať si dám třeba osm týdnů pauzu. Ale zjistil, že tam je ulomený kus kosti, nelíbí se mu chrupavka a poslal mě ke specialistovi do Prahy. To už jsem tušila, že to není ideální. Šla jsem do Centra pohybové medicíny, kde odhalili ještě natržený kosterní sval a chrupavka byla utržená v důsledku toho, jak se ta kost v kyčli hýbala. Tak mi ji docent Kautzner sešil.
Takže kdybyste vzniklý problém řešila hned, chrupavka by vydržela?
Operaci bych se stejně nevyhnula, museli by kus kosti vyndat. Kyčel je hodně namáhaný kloub. Když je problém s kolenem, dá se nahoru, ale pánev propojuje celé tělo, takže i když jsem třeba hnula rukou, kyčel zabolela, jak to je propojené.
Teď už se kyčel bolestí vůbec nepřipomene?
Když mám víc dnů po sobě tréninky a závody, tak o ní vím, ale není to nic zásadního a kyčel během dne zregeneruje. Funguju bez omezení.
Teď vás po kratší závodní pauze čeká závěrečná fáze sezony v čele s mistrovstvím světa ve Svatém Mořici.
Teď trávím víc času v posilovně, mezi závody na ni není tolik prostoru. Příští týden možná vyrazím trénovat do Krynice s polským týmem, což by bylo fajn, že máte porovnání. V Mořici jsem zatím nikdy nebyla, ale švýcarský tým hlásil, že to je hezký kopec.
Svůj záměr startovat na něm ohlásila i dvojnásobná olympijská vítězka ve snowboardingu Ester Ledecká. Neptají se vás soupeřky, jestli vaše slavná krajanka opravdu přijede?
Neptají. Ale myslím, že holky počítají s tím, že pojede, asi četly ty zprávy, že by na šampionátu chtěla startovat.
Ledecká má široký tým, vy jste dlouho jezdila po závodech jen se svým koučem Evženem Marešem. Nepřibrala jste i po zkušenostech z minulé sezony alespoň fyzioterapeuta?
Ano, tým jsme rozšířili o fyzioterapeuta. Jezdí se mnou Adam Balatka, který pracuje i pro hokejisty Bílých Tygrů. Takže když nemohl, jela se mnou teta, která mě už od čtrnácti hlídala, abych pořádně cvičila. (úsměv)
