Hlavní obsah

Mladičká Češka odvážně nakukuje mezi elitu. Jsem střelec. Buď to napálím, nebo nedělám, říká

Seděla v apartmánu v obci Silvaplana se svým týmem, v televizi sledovala finále mistrovství světa ve slopestylu a uznale komentovala jízdy zlaté Novozélanďanky Zoi Sadowské Synnottové i trojice mrštných Japonek, které za ní ve výsledcích následovaly. Osmnáctiletá Laura Záveská ale věří, že nebude dlouho trvat, než bude mezi nejlepšími i ona.

Foto: Profimedia.cz

Snowboardistka Laura Záveská během vyhlášení ankety Krále bílé stopy 2024

Článek

Svatý Mořic (od našeho zpravodaje) – „Jasně, že tomu věřím! Chci být nejlepší, jinak bych to nedělala,“ ujistí. Nejlepší už ostatně dokázala být mezi juniorkami, vloni se v této disciplíně stala světovou šampionkou.

„Ale na to už nikdo nekouká, to byl jen začátek. Teď se snažím být na jiném levelu s nejlepšíma holkama na světě a potřebuju nové výsledky, abych se zvýraznila,“ odhodlaně vypráví dívka zvaná Lála. „Jezdím svěťák první rok a je to úplně jiná úroveň, ale fakt mě baví a řekla bych, že tam docela zapadám,“ věří.

Dívka z Prahy objevila kouzlo freestyle snowboardingu při pobytu na chalupě v Českém ráji. Pod vedením tehdejšího partnera své matky Richarda Skandery to dotáhla až na juniorský vrchol, teď už jako svěřenkyně Přemysla Vidy absolvovala první sezonu mezi dospělými hvězdami.

Ve slopestylu i Big Airu dokázala být během zimy v elitní desítce, na teenagerku výborné výsledky. „Ale tady to už o věku moc není. Koukněte na Mari, které je také osmnáct,“ upře své oči k obrazovce, kde zrovna její japonská vrstevnice Fukadaová předvedla jízdu, která ji vynesla na čtvrté místo.

Dobře ví, že má stále na čem pracovat. Na svých tricích, fyzické přípravě… „I mentalitě,“ doplňuje. „Tady jsem před kvalifikací odjela perfektní trénink bez pádů a pak jsem to neodjela v závodě,“ mrzí Záveskou, že jí ideálně nevyšla ani jedna z kvalifikačních jízd a připsala si 26. místo.

Foto: Přemysl Vida

Laura Záveská před startem kvalifikace slopestylu na mistrovství světa ve Svatém Mořici.

Před jízdou už má svůj zajetý režim. „Bavím se s kámošema, pak se uzavřu, deset minut před startem si vizualizuju svoji jízdu,“ popisuje. K tomu si do sluchátek pustí hudbu, která ji doprovází i při jízdě, podobně jako to dělá řada dalších snowboardistek.

„Uklidní nás to, přece jen skáčeme velké skoky,“ vysvětluje. Dřív na jejím playlistu figuroval zejména rap. „Ale teď jsem se dozvěděla, že na snowboarding je úplně nejlepší Nirvana. Takže momentálně jedu tu,“ přeladila na skupinu, která zanikla dávno před jejím narozením.

Podobně se hodlá naladit na Big Air, jehož kvalifikace je ve Svatém Mořici naplánována na středu. V této disciplíně rozhoduje jediný skok. A pochopitelně to, jak ho ohodnotí rozhodčí.

„Vždycky jsem ho měla ráda, protože jsme měla triky, abych vyhrávala. Možná je mám pořád, ale slopestyle mě baví víc. Je to delší trať i s raily, tam můžete ukázat, kdo jste a jak jezdíte. To v Big Airu na jednom skoku neukážete,“ srovnává své dvě disciplíny.

Na rozdíl od slopestylu uprostřed sjezdovky, kam se jako diváci dostali vesměs jen lyžaři, se Big Air bude konat před tribunami pod bývalým olympijským skokanským můstkem. „Je hrozně hezké, že můžeme takhle zvýraznit freestyle snowboarding, ukázat lidem, že náš sport je fakt hustej. Ale já jsem stejně ve své bublině a nevnímám, kolik je tam lidí,“ přiznává.

Foto: Přemysl Vida

Snowboardistka Laura Záveská při mistrovství světa ve Svatém Mořici

Svůj arzenál triků se snaží stále rozšiřovat a vylepšovat. „Ženský snowboarding se za poslední roky hodně posunul. Kokomo (Muraseová) skáče triple, což je v podstatě chlapský trik,“ opět si vypomůže příkladem japonské jezdkyně a jejími skoky s trojnými salty. „Řekla bych, že kluci jsou větší střelci, holky se to zase snaží dělat kreativnější,“ srovnává.

Sama se přitom označuje za střelce, což je znát i na jejím nesvázaném projevu. „Je to tak. Jsem typ, který nerad čeká. Buď to totálně napálím, nebo to nedělám vůbec,“ charakterizuje svůj postoj k trikům.

To nejlepší ze svého umění by ráda za rok předvedla stejně jako vloni v Livignu. Místo juniorských medailí se v Itálii bude bojovat o ty olympijské.

Byť má s Livignem trochu komplikovaný vztah… „Měla jsem tam jet své úplně první mezinárodní závody,“ ohlíží se o tři roky zpátky. „Jenže jsem se totálně rozsekala a od té doby měla z Livigna extrémní respekt. Ale pak jsem tam z nějakého důvodu vyhrála úplně všechny závody ve slopestylu, které jsem tam jela,“ usmívá se.

Prodloužení této série i za rok by bylo asi moc smělým přáním, ale už jen probojovat se na olympiádu a pokusit se navázat na úspěchy legendy českého freestyle snowboardingu Šárky Pančochové by byl pro stále ještě středoškolačku další velký krok v kariéře.