Článek
Svatý Mořic (od našeho zpravodaje) – Pod vedením kouče Evžena Mareše se snowboardistka z Liberce stává stále pevnější součástí světové špičky, byť ji před touto sezonou výrazně přibrzdila bolest v kyčli po zranění a následné operaci.
„Zlepšuju se v technice a tolik nepadám. Dokážu dojíždět v těsném závěsu za holkama, nebo i před nimi. A když se celou dobu držím s nimi, může je to zase rozhodit, když nespadnu v páté bráně, protože musím jet, co to jde. Jsou to tisíce projetých branek, to pomáhá,“ líčí.
S výsledky roste i její sebedůvěra, psychiku už řadu let ladí s uznávaným mentálním koučem Marianem Jelínkem. Ostatně v psychickém nastavení je i podle jejího kouče síla Maděrové.
„Bude to znít blbě, ale nejlepší je v tom, jak je paličatá,“ pousměje se trenér. „Jde si za svým a je složité ji usměrnit nebo jí něco vyvrátit a nasměrovat ji,“ připouští, že ne vždy to má se svou svěřenkyní úplně lehké. „Do svých patnácti žádný zázrak nebyla. Pak se to zlomilo, když si naplánovala, co chce, a šla za tím,“ říká Mareš.
„Já bych to podepsala,“ přikyvuje Maděrová. „V životě i snowboardingu mám svou hlavu, svůj plán a cíl a za ním si jdu, jak chci,“ popisuje své nastavení.
S tím souvisí i její technika, odlišná od většiny soupeřek. „Jezdí jinak než celý svět. Není příznivkyní nějakého carvingu, dlouhé stopy, ale rozhodla se, že bude jezdit nejkratší cestou do cíle. Ze začátku se jí také všichni smáli,“ vybavuje si trenér.
Podobně podle něj jezdila už jen Ruska Sofia Nadyršinová. „To byla superhvězda, v osmnácti tímhle stylem vyhrávala,“ říká Mareš. Jenže zatímco bývalá mistryně světa už od olympiády v Pekingu na závody nesmí, Maděrová je, co se týče stylu, její nástupkyní. „A Zuza už dokáže přizpůsobit svůj styl postavení trati,“ oceňuje trenér.
S trojnásobnou světovou šampionkou Ledeckou tak jdou za obdobnými cíli, jen jinou cestou. „To jsou dva odlišné styly. Když pojedou vedle sebe, uvidíte diametrálně jinou jízdu,“ porovnává kouč. A Maděrová se zatím hvězdné krajance snaží výsledkově přibližovat.
Zuzana Madětová skončila v paralelním slalomu na mistrovství světa sedmá.
„Určitě ji beru jako soupeřku. Ale se všemi holkami jsme kamarádky, i s Ester se normálně bavíme. Neberu to tak, že bychom byly rivalky a nebudeme se zdravit. Prostě další holka, kterou potřebuju předjet, abych měla medaili,“ usměje se Maděrová. Ostatně i ve Svatém Mořici postávala po závodě v družném rozhovoru s rodiči Ledecké.
V neděli čeká Maděrovou ještě týmový závod, který ale nepojede s nejlepším Čechem Kryštofem Minárikem, ale s Filipem Marešem, synem svého kouče. „Je fakt nadějný junior, jezdí pěkně, dobře se s ním komunikuje. A trenér ohledně něj nemá nějaké extra ambice, že by ho třeba nějak psychicky deptal. Je klidný, což je super pro Filipa,“ usmívá se Maděrová.
Pak už si dopřeje volno a bude se chystat směrem k olympiádě. „Máme jeden závod za čtyři roky, což úplně nevypovídá o vaší formě. Nemůže vyhrát někdo, kdo to neumí, ale může to být kdokoliv z té šestnáctky. Ale beru to tak, že je super, jak se zlepšuju, a jednou ty medaile přijdou. Ať to bude za rok, dva, nebo za pět,“ věří Maděrová.
