Článek
Na mistrovství světa dospělých vyrazil v osmnácti letech poprvé. Sbírat zkušenosti? Kdepak, to není jeho styl. Chtěl od sebe špičkové výsledky, ideálně medaili. Oboje přišlo, pátý na 5000 metrů, desátý v závodě s hromadným startem. A bronzová tečka na desítce.
„Celkově jsem měl od šampionátu větší očekávání. Ale přijel jsem pro medaili, mám ji, tak jsem rád,“ i s medailí na krku prokazoval, že má na sebe jen ty nejvyšší nároky.
Medaile může přebírat po hrstech, ale většinu z nich získával na bruslích s kolečky. Teprve poslední dvě zimy se začal pod vedením novozélandského kouče Kalona Dobbina více věnovat rychlobruslení s vyhlídkou olympijské účasti.
Do Světového poháru naskočil tuto zimu stylem, který ani sám nečekal. Na stupních stál už během sezony na pětce i desítce a teď i na vrcholu sezony v Hamaru. „Asi bych na podzim neřekl, že to můžu dokázat. V průběhu sezony jsem se ale zlepšoval, tak to nebylo takové překvapení,“ uvažoval.
Poslední závod sezony dal razítko na životní zimu. Předposlední jízda proti sobě svedla Jílka jako juniorského světového rekordmana a Itala Davida Ghiotta jako absolutně nejrychlejšího rychlobruslaře historie na 10 000 metrů.
„Na to jsem se celou sezonu těšil a doufal, že to vyjde. V Calgary jsme spolu ještě nejeli, až tady. Co víc si přát na mistrovství světa? Nejlepší soupeř a získal jsem další motivaci,“ mnul si ruce.
Nijak se italským esem nenechal zahanbit. „Snažil jsem se s ním závodit, co to jde,“ líčil. Držel se na dohled, některá kola jezdil i rychleji. Až poslední osmistovka je oddělila, což Jílek přičítal doznívajícímu nachlazení, které se ho vlekle drželo.
„Ta poslední dvě kola mi chyběla. Přece jen jsem nemocný přes tři týdny, i když to každý den bylo lepší, pořád kašlu a smrkám a tělu to vezme hodně. Nejsem ve stoprocentní kondici,“ říkal, ale hned se doplnil, aby snad někdo nepovažoval jeho výroky za výmluvy.
Metoděj Jílek při mistrovství světa v Hamaru
„S tím se musím umět poprat. Měl jsem si dát pozor, abych neonemocněl. Moje chyba, za rok ji neudělám,“ říkal odhodlaně. Na Ghiotta by zatím zřejmě neměl ani v plné formě, ale s novým ruským objevem v polských barvách Vladimirem Semirunným by mohl svést těsnější souboj.
„Ale ke konci už jsem věděl, že ho nepředjedu, z toho jsem byl trochu zklamaný,“ přiznal. Po chvíli u něj na nepříliš fungujícím informačním systému naskočila trojka označující průběžné pořadí. Na startu byli ještě poslední dva soupeři, fanoušci čekali, jestli někdo Jílka pořadím sesune.
Český rychlobruslař nikoliv, byl si takřka jistý, že mu bronz mu v čase 12:51,53 nikdo nevezme. „Věděl jsem, že to je kvalitní čas a na co mají soupeři, tak jsem si říkal, že mě asi nedojedou a skončím třetí,“ prokázal dobrý odhad.
Na krku měl jako první muž české rychlobruslařské historie světovou medaili. Nikterak nekřepčil, byť na stupních vítězů vykouzlil aspoň mírný úsměv.
Co dál? Krátká oslava, odpočinek… Ale Jílek už kouká dál. „Těším se na léto, až se zase ponořím do tréninku. Jediné, co mě bude zajímat, je olympiáda. Jsem zvědavý, jak mě to může posunout,“ přiznává výjimečný bruslařský talent.
I na inline brusle ještě dojde, ale jen v rámci tréninku. „Závody objíždět neplánuju, to ubere hodně sil, které pak chybějí v tréninku,“ má jasno.
