Článek
„Zní to neuvěřitelně a strašně moc to pro mě znamená,“ hlásila z dějiště olympijských her 1988. Šestatřicetiletá Sáblíková totiž po zranění vynechala evropský šampionát v Heerenveenu a začátkem roku dojela v Salt Lake City až jedenáctá. To nahlodalo její sebevědomí.
„Necítila jsem se dobře a nechtěla jsem na mistrovství světa vůbec jet. Hodně lidí mě přemlouvalo, že do šampionátu je dost času a mám se zkusit dát do kupy,“ líčila.
Povedlo se, však Sáblíková si časem 3:58,33 zlepšila sezonní maximum o více než pět sekund. A od zlaté Nizozemky Irene Schoutenové ji dělilo jen 1,23 sekundy. Klíčový byl vítězný přímý souboj s norskou obhájkyní zlata Ragne Wiklundovou.
„My se potkaly už na večeři před závodem a bylo mi jasné, že jedeme zase spolu jako skoro na všech svěťácích v sezoně. Tak jsem aspoň nebyla nervózní, protože jsem si připadala, jako kdybych jela jakýkoliv jiný závod,“ popisovala.
A zatímco v sezoně mívala navrch Norka, v nejdůležitějším závodě vyšla taktika Sáblíkové. „Řekla jsme si, že jí zkusím nedat šanci první tři kola, kdy se za mnou vyvážela v háku, a na konci jsem měla víc sil,“ radovala se.
I díky pokynům svého dlouholetého kouče Petra Nováka. Ten jí před závodem připomínal: „Neblázni a jeď si svůj krok.“ A svěřenkyně poslechla. „Na techniku jízdy jsme se zaměřovali před závodem, ale je pak těžké si to přenést. Kolikrát jedu za někým a přejdu na jeho krok,“ vysvětlovala trojnásobná olympijská vítězka.
Když dokončila svoji jízdu s Wiklundovou, zařadila se za domácí Isabelle Weidemannovou a věděla, že skončí nejhůře šestá. „A už s tím jsme byla spokojená, protože mě těšil hlavně můj projev. Po tom trápení v Salt Lake City jsem si tu jízdu fakt užila,“ přiznávala.
Jenže před českou hvězdu se nedostal ani nikdo z předposledního páru a zbývala závěrečná dvojice: Nizozemka Schoutenová a další Kanaďanka Valerie Maltaisová.
Bramboračka nebyla
„Tak budu čtvrtá,“ obrátila se na vedle sedícího maséra Jana Cuřína. „Já ale dneska nechci bramboračku,“ reagoval člen realizačního týmu řečený Čurda, načež Sáblíková odvětila: „Vždyť ty přece máš ty polívky rád.“
A zatímco česká dvojice zaháněla špičkováním nervozitu, Maltaisová vypálila vpřed. „Věděla jsem, že by si na placku musela zajet osobní rekord, což je na tomhle ledě těžké. Ale zkusila to a naštěstí pro mě nevydržela,“ oddechla si Sáblíková.
Po dvou dnech volna čeká rodačku z Nového Města na Moravě nedělní závod na 5000 metrů, její ještě silnější disciplína. „Asi mě tenhle výsledek povzbudí,“ připouštěla. „Soupeřky budou stejné jako dnes, přibydou holky, které se chystaly jen na pětku. Bude to těžké, ale těším se,“ doplnila.
