Článek
Docent Pilný, který vám zraněnou nohu dával dohromady, se nechal slyšet, že při závodech vás musela „bolet jako kráva“. Kdy byla bolest nejsilnější?
Jedna věc byla bolest, která se dá nějak eliminovat. Horší bylo, že jsem se nemohla dostat do brusle, rozhýbávání a příprava byly mnohem náročnější. A v hlavě máte, že jdete na důležitý závod a nemůžete odvést, co byste chtěli. Musela jsem vynechat i trénink na ledě a říkala si, jak to bude vypadat, když jezdím jen na kole. Ale uklidňovalo mě, že už jsem kolikrát slezla z kola, šla na závody a nedopadlo to špatně. Na pětku už jsem měla brusle víc povolené, to se nedalo vydržet. Ale když pak slyšíte výstřel, myslíte už na něco jiného, to dost pomáhá.
Říkáte si, že nebýt problémů, mohla jste pomýšlet ještě na cennější medaile?
Já se nikdy na zdraví nevymlouvala, ani nechci. Já už poslední roky ani nepočítám s tím, že bych mohla placku dovézt, tak jsem za ně hrozně ráda.
V součtu se Světovými poháry, olympiádami a světovými i evropskými medailemi máte neskutečných 150 medailí. Cenné kovy jste si nikdy nepočítala, ale co s vámi dělá, když slyšíte takovou cifru?
Říkám si, že asi už jsem strašně stará. (směje se) Cítím obrovskou hrdost, že jsem se dostala na takovou metu. Nikdy by mě nenapadlo, že těch úspěchů můžu získat tolik.
Na březnové mistrovství světa ve víceboji do Inzellu jako závodnice nevyrazíte, ale přesto se do Německa chystáte. V jaké roli?
Děcka z týmu už tolikrát slyšela, že se těším, jak až skončím, dám si pivo a párek na dráze. (úsměv) Jsem zvědavá, jak to bude vypadat, ale určitě budu podporovat i Zuzku Kuršovou. Vzhledem k tomu, jak mi pomáhala celou sezonu, jsem hrozně ráda, že tam můžu jet a pomoct jí taky.
Jak vidíte progres právě Zuzany Kuršové a Lucie Korvasové z vaší tréninkové skupiny? Kuršová už se ve Světovém poháru blýskla šestým místem v závodě s hromadným startem.
Trénujeme spolu a vidím, jaké jezdí časy, jak se zlepšují. Jsem strašně ráda, že se jim začalo dařit, navíc jsou mi celou sezonu obrovskou podporou. I teď na mistrovství světa v Calgary mi přišlo, že jsou skoro zkušenější než já. Mluvily rozumně, nenechaly mě padnout…
Konec kariéry po sezoně ohlásila trojnásobná olympijská vítězka z Pekingu Irene Schoutenová z Nizozemska. Stihly jste se už rozloučit?
Oznámila to v Calgary, když jsem šla na snídani, viděla jsem ji tam a měla slzy v očích. Když odcházela, tak jsem šla za ní a popřála jí hodně štěstí. Tolik jsme se nebavily, ale její odchod mě dojal, až mě to překvapilo.
Vnímáte, že se vaše soupeřky dost obměňují?
Je to pravda, skončilo hodně holek i kluků, není to příjemné. Zůstává jen Pechy…
Martina Sáblíková a její bronzové medaile z mistrovství světa v Calgary.
Německá legenda Claudia Pechsteinová závodí v neuvěřitelných 52 letech.
Ještě že tam je, jinak bych byla suverénně nejstarší. Vždy jsem ji obdivovala. Když v roce 2002 získala olympijská zlata na trojce i pětce, byla pro mě obrovskou motivací, hrozně jsem k ní vzhlížela. Teď už vím, že to není ta rychlá Pechy jako dřív, ale klobouk dolů, jak dokáže pořád porážet své německé kolegyně, to je masakr.
Teď jste idolem pro mladé rychlobruslařky zase vy. Cítíte z nich občas ostych?
Někdy je to těžké a vypadá to, že se spolu nebavíme. Ale pak se doufám bavíme normálně. Třeba s Ragne Wiklundovou jsme kolem sebe dřív chodily a teď míříme na závod, kde jedeme spolu, a v autobuse se bavíme.
Nadějně se rozvíjí i kariéra Metoděje Jílka, který přechází z inline bruslení. Co říkáte na jeho progres zatím mezi juniory?
Ten kluk má talent. V Inzellu jsem mohla vidět, jak trénoval. Řeknete mu, co má udělat, a on to udělá, protože ví, co chce. Chce být jednou na mistrovství světa, vyhrát ho, vyhrát olympiádu… To se mi na něm strašně líbí. Letos na juniorském mistrovství světa v závodě s hromadným startem bohužel upadl, což byla škoda, protože ho zvládá brilantně. Ale přivezl stříbro z pětky ve fantastickém čase. Vítězný Nor jezdí svěťák mezi 7. a 12. místem, Metodějovi je sedmnáct, má to před sebou. Věřím, že jak naskočí do Světového poháru, chlapy potrápí.
