Článek
„Chce se mi jako vždycky. Není to jako třeba před deseti lety, ale těším se, až se zase začne závodit,“ zvesela prohodila před svojí reprezentační sezonou s číslem 23.
Na konci přípravy měla smůlu, na víc než týden ji přibrzdila nemoc. „Měla jsem 35 stupňů a byla jsem dost slabá. Nemohla jsem vyjít kopec a spala jsem třeba devatenáct hodin. Takže finální příprava nebyla taková, jakou bych potřebovala,“ líčila. Právě ze zdravotních důvodů po tiskovce nechtěla přidávat obvyklé doplňující rozhovory, na otázky reportérů odpovídala jen vsedě za stolem.
Musela vynechat první závod v Inzellu, ovšem druhý už stihla: „Nedopadlo to, jak bych chtěla, ale jsem ráda, že jsem to jela. I poslední dva tréninky po nemoci už byly celkem fajn.“
Biatlonistka Markéta Davidová si čistí hlavu u koní, sjezdařka a snowboardistka Ester Ledecká miluje surfování a Sáblíková? „Já mám přece kolo,“ zasmála se. V létě si splnila dávný sen a střihla si závod L´Etape du Tour de France. Mimochodem, vyhrála. „Zelená fajfka v mých plánech a nezapomenutelný zážitek,“ vyznala se.
Teď už vyhlíží jubilejní, dvacátou sezonu ve Světovém poháru, dostala k ní i jedno originální přání. „Ať porazíte i všechny Nizozemky,“ pobavil Sáblíkovou i novináře šéf sponzorské pojišťovny, jenž je Nizozemec. „Poslouchalo se to krásně. Přála bych si to samé, ale nebude to snadné. Všechny nizozemské holky jsou jako soupeřky pokaždé nebezpečné,“ poklonila se rychlobruslařské velmoci.
Poprvé se postaví na start druhý listopadový víkend v japonském Obihiru. A hlavní vrcholy? V únoru mistrovství světa na jednotlivých tratích v Calgary a v březnu vícebojařský šampionát v bavorském Inzellu. „Tam bude příjemné, že za mnou přijede spousta kamarádů a uvidím české vlajky. A Calgary? Největší závod sezony. Budu vynervovaná, ale strašně se těším,“ vykládala.
„Zatím mám v plánu vyrazit na všechny štace. Čekají mě poslední tři sezony a ráda bych objela všechna svoje oblíbená místa,“ znovu připomněla, že by chtěla závodit do olympijského roku 2026. „Nechci říkat, že nemám očekávání, ale snad budu jezdit to, na co jsem zvyklá. V mém věku není jednoduché prát se s dvacetiletýma holkama, dravost je u mě jiná. Snažím se být realistka: vím, že jednou přijde moment, kdy se už na stupně vítězů nevejdu. Do té doby každá medaile potěší.“
