Článek
Co si řeknete, že jste dobrá, jak dlouho dokážete vzdorovat mladším soupeřkám?
Spíš si řeknu, jak jsem dobrá, že držím pohromadě. (úsměv) Beru to tak, že si zkouším nové role. Nejdřív mi bylo 20, byla jsem ta mladá a dostávala se mezi holky, které jsou tam zaběhnuté. Pak jsem byla zaběhnutá já a teď to poznávám z druhé stránky, kdy přicházejí ty mladé a zase je to úplně obráceně. Ale baví mě to.
Když objíždíte rychlobruslařské stadiony, vždy na vás vyskočí vzpomínky, co jste tam zažila?
Hlavně se mě ptají děcka (mladší kolegyně v týmu), kdy jsem tam jela naposledy, jak jsem jela. Takže to naskakuje samo. Třeba teď v Erfurtu jsem byla snad po deseti letech.
Co se vám vybaví v Japonsku, kde začne Světový pohár?
Samozřejmě hokej, když je to v Naganu, jinak by to nešlo. Závodila jsem tam několikrát, mají tam jiný led. Všude je bílý, tady spíš světlý, což je občas trochu nepříjemné.
I pocity před startem sezony jsou pořád stejné?
Letos je to jiné v tom, že jsem neměla žádné porovnání třeba s Holanďankami, protože snad poprvé v Inzellu nebyly. Takže tam bude očekávání, kdo jak na tom bude, až se potkáme na stejném ledě. Spíš mě teď provázejí takové věci, jestli mám všechno v lékárně, jestli má každý své oblečení, v tom se ta role trošku posouvá.
Takže jste i trochu organizátorka a manažerka?
To si nemyslím, ale oblečení od sponzora dáváme i děckám, tak aby všechno padlo, kdo co potřebuje vyměnit… Jsou to prkotiny, ale chcete, aby všechno bylo dokonalý.
Zkušená Martina Sáblíková a nováček v reprezentaci Metoděj Jílek.
Aspoň vás to odvede od předzávodní nervozity?
V tom je to super, že se oprostíte od bruslení. Na druhou stranu se třeba ráno vzbudím a říkám si, že jsem ještě nenapsala tomu a tam.
Pochvalovala jste si, že držíte pohromadě. Platí to i o kotníku, s nímž jste musela v závěru minulé sezony na operaci, a tříslu, které vás přibrzdilo v přípravě?
Měla jsem po sezoně delší pauzu asi čtyři týdny, což normálně nemívám. Až jsem byla taková lenošná, takže návrat byl těžší, ale už je to v pohodě. A pak když jsem jela pětistovku, spíš abych udělala Petrovi (trenéru Novákovi) radost, tak před cílem, nevím, jestli to byla má technická chyba nebo nějaká rýha v ledu, ale trochu mi odletěla noha. Přitahovač třísla byl citlivý, tak jsme ho museli dát rychle do kupy, ale po týdnu už jsem jela trojku v Inzellu bez bolesti a v pohodě.
Po dvouleté pauze a problémech se zády by se do Světového poháru po Novém roce měla vrátit i vaše kamarádka Nikola Zdráhalová. Jak vás to těší?
Moc. Byly jsme na sebe zvyklé, sezony bez ní nebyly úplné. A překvapilo mě, jak rychle se vrací, dva roky nezávodila a časy v Inzellu jezdila nad očekávání.
Naopak z české reprezentace odešel bývalý juniorský mistr světa Lukáš Steklý, který už jezdí za Slovensko. A tvrdil, že od té doby, co se oddělil od vašeho týmu, házel mu svaz klacky pod nohy…
Já s Lukášem nikdy problém neměla, musím říct, že mě jeho slova hodně překvapila. Z mé pozice asi nemá cenu se k tomu víc vyjadřovat. Rozhodl se odejít, odešel, tak mu můžu maximálně popřát hodně štěstí.
Vrcholem sezony by mělo být mistrovství světa na jednotlivých tratích v norském Hamaru. Pokud byste po olympiádě v Miláně končila, bylo by pro vás poslední…
Asi to tak bude… Vím, kolik mi je, a nejsem člověk, který by to dělal do padesátí. Na druhou stranu vím už teď, že mi rychlobruslení bude hrozně chybět, proto říkám to „asi“, protože si to sama neumím představit. Teď ve svých letech nemůžu očekávat nějaké zlepšení, můžu jen doufat, že předvedu to, co vždycky, a záleží na ostatních. Ale kdyby přišla v sezoně jakákoliv medaile, byl by to pro mě zázrak.
