Článek
Sáblíková v 37 letech předvedla při mistrovství světa svůj nejlepší závod na tříkilometrové trati v norském Hamaru. Ve dvojici s Nizozemkou Merel Conijnovou se přetahovaly a jejich souboj vygradoval tak, až se obě potkaly na stupních vítězů.
„Hecovaly jsme se navzájem a šly jedna přes druhou. Baví mě s ní jezdit, dokáže držet kola i zrychlit, také jsem si dávala bacha i na poslední kolo, abych do něj dala všechno,“ popisovala Sáblíková vzájemný souboj.
Po něm byla trojnásobná olympijská vítězka nejen první ve dvojici, ale i celkově. Ke svému překvapení. „Když jsem projela cílem, viděla jsem jedničku a říkala si, že budu nejhůř pátá. Ale čas jsem neregistrovala,“ líčila. Už v ten moment se zvesela usmála.
A ještě širší její úsměv byl, když spatřila svůj čas 4:00,57. „Ten jsem si přečetla až v druhé zatáčce u startu a byla jsem udivená, vždyť to byl můj nejrychlejší výkon tady,“ žasla.
Na startu ale byly ještě čtyři soupeřky. Sáblíková seděla uprostřed oválu a přisedla si k ní právě Wiklundová. „Máme k sobě respekt, přála jsem jí vyhrát doma, na to se nezapomíná. Teď se na mě otočila a usmála se: Vidíš, já ti to říkala,“ tlumočila debatu s Norkou, která byla o jedinou setinu čtvrtá.
Sáblíková se zatím radovala ze své medaile ze světových šampionátů s pořadovým číslem 35. „To jsem jak Eddie Merckx s Cavendishem, teď mi to docvaklo,“ smála se při vzpomínce na rekordní počet etapových triumfů na cyklistické Tour de France.
„Já si opravdu nemyslela, že bych tu mohla mít medaili. Nejezdilo se mi dobře, na ledě jsem se spíš trápila. Díky všem, kteří tady se mnou těch deset dnů protrpěli. Nebyla jsem dvakrát příjemná, ale snažili se mě do poslední chvíle podporovat, že to bude dobré,“ děkovala svému týmu po boku svého osudového kouče Petra Nováka.
Její mise ještě v Hamaru nekončí, v sobotu zaútočí na medaili na 5000 metrů. „Placku jsem získala, tak mám splněno, můžu jít do závodu s klidem. Budu se snažit jet co nejlíp, ale už teď jsem strašně spokojená,“ zářila legenda ledových oválů.
