Sáblíková oznámila konec dřív, než měla původně v plánu

Asi ano. Je pro mě těžké objíždět závody Světového poháru a na každém podat stoprocentní výkon. I když to Petr (trenér Novák) nerad slyší, je mi sedmatřicet a energie dochází rychleji, tak sázíme na jednu kartu. V průběhu sezony jsem byla mezi pátým a desátým místem, tak jsem s medailí úplně nepočítala. A že vyšlo stříbro, je bomba.

V pátek večer před závodem jsem měla horečku 38,5. Ale věděla jsem, že to je poslední pětka na mistrovství světa, tak jsem ji chtěla odjet, i když ty další dny byly náročné.

Skoro týden jsem měla teploty ke 39, bolely mě klouby, teklo mi z nosu. Ještě to není stoprocentní, ale i když vím, jak mi pak bylo, stejně bych se na start postavila znovu.

Prožívám to hodně emotivně. Jsem za Niky hrozně ráda, v jakém se vrátila stylu, protože mi jí poslední dva roky, než přerušila kariéru, bylo líto, jak nemohla dát rychlobruslení sto procent. A Mety je kapitola sama pro sebe. Má toho strašně moc před sebou.

Občas se na něco zeptá, ale on je neuvěřitelně svědomitý. Ví, co chce, a jde si za tím. Málokdo dokáže v jeho věku o věcech přemýšlet tak jako on. Na spoustu toho přišel sám a na další věci ještě přijde.

Nemoc to trochu zkomplikovala, ale mám teď nějaký odpočinek a pak pojedeme na Kanáry na kola. Tam budeme najíždět objemy a odpoledne bývají volnější, tak to beru jako částečnou dovolenou, i když zbytek týmu by mě za takové vyjádření asi neměl rád. (úsměv) Vím, že s přípravou musím začít, na druhou stranu nechci, aby to byla ta poslední příprava…

Přemýšlím o tom. Viděla jsem teď dokument, který o mně vznikal, v Heerenveenu jsem měla velký aplaus před startem a uvědomovala jsem si, že to za rok bude naposledy. Bude to určitě hezká sezona, i když hrozně náročná. Hlavně emočně. Na spoustu míst se podívám naposledy, z toho úplně nemám dobrý pocit, i když vím, že tam budu moct i po kariéře.

Pro mě jsou to vzpomínky na celý život, slz nebylo málo. Když slyším, jak o mně mluví Ireen Wüstová jako má největší konkurentka, to mi docházejí slova… Je vidět, že jsme rychlobruslařská rodina, do níž se hrozně ráda vracím, vážím si spousty přátelství.

Určitě ne. Já to neplánovala říct otevřeně, chtěla jsem si to nechat až před posledním závodem. Ale už jsem kolem sebe slýchala, ať si to ještě o čtyři roky prodloužím, když v té špičce pořád jsem. A já už se nechtěla nechat přemlouvat, tak jsem to zveřejnila.

V Heerenveenu, to jsem si zkusila už letos. Příští rok se tam pojede i před olympiádou jediný kvalifikační závod na pětku, což bude třeba zvládnout v hlavě, letos jsem to úplně nezvládla.

Normálně se moderátora snažím neposlouchat, ale teď se od toho nedalo oprostit. Slzy mi vyhrkly do očí, pak bylo hrozně těžké se vrátit do toho, co mám předvádět na ledě.

V kostce vyjmenoval všechny úspěchy, co mám za sebou.

Bylo to docela dlouhé, no. (úsměv) Ale jela jsem s Lolo (Italka Francesca Lollobrigidaová), o ní říkal, že má malé dítě. O každém se snaží říct nějaký příběh a to je hezké. Ale když máte v hlavě, že příští rok to bude naposledy…

I kdybych nekončila, ty velké závody jsou o psychice. Těším se, ale mám i strach.

Nepůjde to. Nebude to klasická dráha, ale natáhnou tam chladicí trubky a panely a zalijou to vodou jako při mistrovství světa v Amsterdamu v roce 2018, kde to ještě bylo ovlivněné počasím, což tady v hale nehrozí. Ale bavily jsme se s Lolo, že snad budeme radši jezdit předtím na kolečkových bruslích, abychom si zvykly na ten náročný led. Závodit tam předtím budou jen junioři při Světovém poháru jako test, nás pustí až týden před prvním startem.

Nechci si to moc připouštět, nedělá mi to úplně dobře, i když vím, že to přijde. Takže tu odpověď nemám, kdy bych si o něčem řekla, že to je to ono.

Tak Petr má naplánovaných deset let dopředu, ani nechce, abych končila… Ale je to složité, pár věcí, které mě napadají, mám, ale ještě nechci dělat rozhodnutí.