Článek
Jeho bilance končící zimy je parádní. V juniorském Světovém poháru ovládl hodnocení závodů s hromadným startem i na 3000 metrů, na patnáctistovce byl druhý. Ze světového šampionátu v japonském Hačinohe si pak přivezl stříbro ze závodu na 5000 m.
„Z toho mám radost, ale doufal jsem, že budu ještě úspěšnější, byla i šance na zlato. V závodě s hromadným startem jsem měl pád, to mě mrzí,“ vypráví Jílek.
Jeho cesta mezi mládežnickou rychlobruslařskou elitu vedla oklikou. Už v předškolním věku začal jezdit na inline bruslích, pak se přesunul na led. „Někdy před čtyřmi lety v kanadách, pak jsem přešel na short track a od minulé sezony jezdím na dlouhé dráze,“ popisuje. Přesně takový měl dlouhodobý plán.
„Jen na dlouhou dráhu nebyly prostředky, tak jsme chtěli, abych nejdříve získal základy a pak se do toho mohl dostat rychleji, což se povedlo,“ pochvaluje si Jílek, jehož vedl otec a Pavel Zajpt.
V short tracku, tedy rychlobruslení na krátké dráze, nezávodí, je jen prostředkem na získání zkušenosti s bruslením na ledě. A je také mnohem dostupnější, trénovat ho může v úspěšném klubu v Benátkách nad Jizerou zhruba půl hodiny od domovské Prahy.
Ale na kolečkové brusle nezanevřel, dál na nich přes léto sbírá medaile a přestat nehodlá. „To je moje srdcovka, baví mě. A je fajn to střídat s rychlobruslením, aspoň mě to neomrzí, oboje má něco do sebe,“ porovnává.
Byť každý z jeho sportů vyžaduje něco jiného. „Ta technika je odlišná. Na ledě se nože musejí zaříznout do ledu, zatímco kolečka musejí jet po povrchu. Ale jak přecházím častěji, už mi to nedělá problém,“ říká Jílek.
Jeho cesta není anomálií, nejzářivějším příkladem úspěšného obojživelníka je Belgičan Bart Swings. V létě vládne na kolečkách, v zimě se teď stal mistrem světa v závodě s hromadným startem.
Bruslařský obojživelník Metoděj Jílek
Právě v něm se zkušenosti z inline bruslení či short tracku Jílkovi nejvíc hodí. Pro „klasické“ rychlobruslaře jsou kontaktní závody stále ještě novinkou, na zimních olympijských hrách se jely zatím jen dvakrát. „Vím, jak se pohybovat v balíku a jak reagovat, ke kolečkům má tahle disciplína nejblíž. Dráha je širší, může se přejíždět, baví mě,“ přikyvuje Jílek.
Přes kolečkové brusle získal i svého rychlobruslařského kouče, Novozélanďana Kallona Dobina. „Jejich tým sídlí v Německu v Geisingenu, je to jeden z největších mezinárodních týmů na kolečkách, tak mě oslovili. A já věděl, že hodně lidí od nich, hlavně ze Švýcarska, jezdí i na ledě,“ líčí Jílek.
V zimě tak vyráží nejčastěji do německého Insellu, na inline bruslích trénuje v Praze, za short trackem jezdí do Benátek. „Nemůžu odjet na půl roku pryč, chodím na gymnázium a příští rok maturuju. Je pravda, že už nic dalšího moc nestíhám, domů se dostávám v osm večer,“ přiznává.
I příští zimu ještě bude spadat do juniorské kategorie, ale už má v plánu objíždět některé závody dospělého světového poháru, ideálně i mistrovství světa v norském Hamaru. A poté už směřovat své snažení k vysněné olympiádě v Miláně.
Na ní by se mohl potkat i s Martinou Sáblíkovou, svojí inspirací. „Nebýt jí, tak bych se k rychlobruslení ani nedostal a nevěděl o něm, v Česku ho proslavila,“ připomíná. Zatím se potkali jen krátce. „Viděli jsme se na jednom tréninku, kde jsme se pozdravili, ale ani nebyl prostor toho moc odkoukat,“ říká Jílek.
Každopádně po jednom z úspěchů mu pod fotografií na Instagramu přistála i gratulace od trojnásobné olympijské vítězky. „To mě potěšilo, ona se hodně snaží podporovat i ostatní,“ hřeje rychlobruslařský talent.
