Článek
Přitom tato sezona vůbec nebyla jednoduchá. Zdravotní problémy Sáblíkovou brzdily na jejím začátku, a když už se z nich dostala, koncem prosince při tréninku v Collalbu upadla a rozřízla si stehno. Slabší povahy by olympijskou sezonu nejspíš odpískaly. I když se stihne uzdravit, nebude mít natrénováno a dravé mladší soupeřky je převálcují. A to přeci legenda světového rychlobruslení nemá zapotřebí. Sáblíková ovšem takhle nepřemýšlí, je zkrátka držák, nezklame. Na pěti kilometrech vybojovala v Pekingu bronz, na trojce skončila těsně čtvrtá. S Ester Ledeckou byly jediné dvě české medailistky.
Náročná sezona skončila a česká ledová královna může být opět hrdá na to, co dokázala. Vždyť těch medailí z velkých závodů má dohromady kolem dvou stovek, a také spoustu pohárů. Na Vysočině, kde je doma, aby začaly hledat prostor, kde udělají muzeum své slavné rodačky, ovšem ještě za života. Ale to samozřejmě myslím v nadsázce, i když... Těch úspěchů už bylo tolik, že namlsala především média natolik, že jiné umístění než vítězství, brala jako neúspěch. Ani kolikrát nezasloužená tvrdá kritika ji ani kouče Petra Nováka nezlomily.
Letos znovu dokázala, že je stále skvělá, a soupeřky s ní musejí počítat. Teď přichází čas odpočinku a přemýšlení, co dál. Je jí čtyřiatřicet let. Je to hodně nebo málo? Málo to není, ale hodně také ne. Vždyť v Heerenveenu zajela na tři kilometry čas 3:57,165 minuty, což je její nejlepší výkon na nížinných dráhách.
Rychlobruslařka Martina Sáblíková v akci
Pořád má v sobě velký potenciál. Letos uzavřely bohatou kariéru legendy Ireene Wüstová a padesátiletá Claudia Pechsteinová. O tak dlouhé kariéře asi Sáblíková nepřemýšlí, ale bronz z Pekingu i čas z Heerenveenu by mohly a měly být motivací do další práce, v jejím případě obrovské dřiny. Vždyť by bylo docela symbolické, rozloučit se s kariérou na zimní olympiádě v Miláně 2026, vždyť v asi 120 kilometrů vzdáleném Turíně svoji skvělou kariéru odstartovala...
