Zlato zalité slzami. Tátovi našli rakovinu, medaile je pro něj, říká norský mistr světa

Forfangovi žijí za polárním kruhem ve městě Tromso. Do Trondheimu tak museli letadlem, protože autem by se tam trmáceli sedmnáct hodin. Takhle se ocitli v místě šampionátu za hodinu a půl. I když stihli to jen tak tak. Respektive neviděli všechny skoky, nicméně ty svého syna ano. V obou kolech finišoval. V tom druhém mu při výrazném náskoku Norska stačilo skočit zajišťovacím způsobem.

Bezprostředně po závodě spěchal Johann André Forfang k tribuně, aby se objal se svými nejbližšími. A především s tátou. Rty mu cukaly dojetím a v očích se mu zaleskly slzy. Dojetí se neubránil ani jeho otec. „Je fantastické, že taťka byl na tribuně. To, že rodiče dorazili, pro mě znamená všechno,“ těšilo čerstvého zlatého medailistu.

Hugo Forfang sledoval poslední skok svého syna se zatajeným dechem. A po jeho dopadu norskou dominanci v závodě smíšených týmů. „Cítím se ohromně šťastný. Jednoduše řečeno to bylo velmi srdečné setkání,“ pověděl otec slavného syna pro televizi NRK.

Forfang junior neviděl svého otce od loňského podzimu, kdy zahájil Světový pohár skokanů. Před Vánocemi ho stejně jako jeho rodiče šokovala zpráva, že otci byla diagnostikována rakovina. V šedesáti sedmi letech.

„Cítil jsem exploze emocí, když sem naši přijeli. Hodně mi chyběli. Táta vypadá úplně jinak, než když jsem ho viděl naposledy. Samozřejmě jsem s nimi často mluvil, ale stejně mám pocit, že jsem ho neviděl věčnost,“ popsal své pocity novopečený mistr světa. „Ta medaile je pro něj,“ vyznal se Johann André Forfang.

V Trondheimu nechyběla ani jeho partnerka. Také Kristin Solbergová byla ohromně dojatá setkáním rodičů s jejich synem. „Byl to neuvěřitelně emotivní okamžik, když se poprvé po mnoha měsících mohli obejmout. Musím přiznat, že jsem také brečela,“ uvedla Solbergová pro NRK. „Je skvělé, že se jeho rodičům podařilo dostat se až sem. Pro Johanna, jeho tatínka i maminku to znamená opravdu hodně,“ všimla si.

A pak následovala chvíle, která spustila znovu slzavou řeku. Johann André Forfang si šel pro ocenění za výkon svůj i kolegů. To vše před zraky celého norského národa, ostatního lyžařského světa a hlavně jeho rodičů.

„Vidět kluka na pódiu, jak přebírá zlatou medaili, a potom slyšet naši hymnu, to bylo něco nebeského. Znovu jsem prožíval obrovské emoce. Jsem vděčný, že jsem mohl něco takového zažít,“ neskrýval dojetí Hugo Forfang.