Článek
Je i pro vás Hahnenkamm nejbrutálnější závod seriálu?
Všechny sjezdy ve svěťáku jsou nebezpečný, Kitzbühel má svou auru. A asi oprávněně. Je mimořádný. Tady ani nemusejí být žádné brány. Zkrátka se jede. A jasné je, že člověk nesmí udělat chybu.
Kdy jste vlastně zaregistroval, že Kitzbühel je?
Jako dítě jsem na něj koukal v televizi. Ale sny o tom, že tam budu závodit, jsem nějak neřešil. Když jsem tam poprvé přijel z nějakých svých slalomových závodů někde poblíž, byl jsem vyjukaný a taky nadšený. A to byl jen trénink. Když jsem to zdola viděl, řekl jsem si, že bych tohle někdy chtěl zažít jako závodník. Bylo mi nějakých sedmnáct osmnáct...
Zatím jste se tu nedostal pod 50. místo. Před třemi roky jste tady trénink navíc končil s otevřenou zlomeninou po pádu na cílovém skoku. Z hlavy to asi vymazat nejde...
To ne. Ale snažím si z toho brát plusy. To je vědomí, že není radno podceňovat žádnou pasáž.
Na nejslavnější trati chcete první body z královské disciplíny a ještě jste to zpestřil sázkou. Ve hře, jak jste naznačoval, mohlo být bydlení, peníze, nakonec je to auto. Proč?
Bylo to nejjednodušší. Zástupci Volva reagovali bleskově. A vcelku jsme to vyhrotili. Jde o hodně, můžu mít všechno, nebo nic. Když to nevyjde, je to ostrý, budu pro ně dělat reklamu zadarmo. I pro ně to je zajímavý.
Základní verze vozu, který je ve hře, stojí podle ceníku 800 000. Vyšší hodnotu v prémiích od pořadatelů bere jen vítěz...
Do sázky jde prý auto zhruba za milión.
Je to poněkud nezvyklá forma sponzorství. U nás asi nemá obdoby...
Šli jsme do extrému, bonusu ve formě sázky. Mám na to v Kitzbühelu dva závody, sjezd - tam musím být do třicítky, případně v kombinaci do trojky.
Nakolik si věříte, že nebudete dělat reklamu zadarmo?
Mám v sezóně ze sjezdů dobrý pocit. Minule ve Wengenu jsem v tréninku jezdil rychle, ještě jsem cítil rezervy. Je to reálný. Před rokem jsem v Kitzbühelu jel poslední trénink jako dvacátý. Ale v závodě to nevyšlo. Roli pochopitelně může hrát počasí a psychika.
V Kitzbühelu se vše komplikovalo od samého počátku. Počasí nenahrávalo k osahání trati. Až ve čtvrtek se poprvé trénovalo, zkusil jste si před tím aspoň slalom?
Vůbec. Žádné lyže, šetřil jsem síly. Šel jsem si zahrát hokej.
Jak že?
No hokej, trenéři chodí pravidelně, občas se k nim přidají závodníci. Tedy ti z hokejových zemí. Takže Kanaďani, nebo třeba i Bode Miller, ale ten teď nebyl.
Kitzbühel dobře znáte, překvapilo vás tam něco nového?
Máme zázemíčko v hotelu poněkud stranou. Ani nezkoumám, co je nového ve městě.
Zato prohlídku tratě asi neošidíte...
Máme na to vždy hodinu a třičtvrtě. Před každou jízdou, tréninkovou i závodní. Spouštíte se dolů, můžete třeba zase vyšlápnout dvě stě metrů nahoru, nastudovat stopu. Podmínky se mění, může to zmrznout, změknout...
Má být mráz. Trať bude podobně jako v tréninku ledová...
Tak to by bylo zajímavý, ale má taky pořád něco padat.
Jak moc jste zvažoval start v pátečním super-G. Po čtvrtečním tréninku ovlivněném Gruggerovým těžkým pádem to byla šance zkusit si ještě náročnou trať...
To by taky byl jediný důvod, proč bych nastoupil. Aby si nohy na sjezdovku zvykly. Čtvrteční trénink byl opravdu takový zvláštní, nepříjemný, všichni přibrzdili. Ale ambice v super-G momentálně nemám, tak jsem vynechal. Hlavní je pro mě sjezd, na ten jsem šetřil síly. A na kombinaci.
