Článek
Kolik jste před Jizerskou naběhal?
Když budu počítat i projetí před Jizerskou, tak asi necelých šest set kilometrů. Po olympiádě jsem si samozřejmě dal trochu delší volno a v prosinci jsem běžkovat nestíhal a všechno doháněl až v lednu. Takže se mi nejelo nějak extra dobře a mám trochu smíšené pocity. I z toho sněhu. Zdálo se mi, že to moc nejede a musím hodně makat. Když jsem jel z kopce, hrozně lidí mě předjíždělo, což mě strašně deptalo. Proto jsem nevěřil, že bych mohl mít nějak extra rychlý čas. Ale když jsem dojel do cíle, udělal jsem si časový rekord. Takže nakonec super, a chtěl jsem být i do stovky, což se mi taky povedlo.
A taky jste vyhrál sázku se svým bráchou Petrem. Jelikož jste byl rychlejší, nemusíte za něj ve škole na zkoušku, naopak vám bude muset hlídat dcerku.
Hned jak jsme dojeli, tak jsem bráchovi a jeho přítelkyni říkal, kdy si ji berou a kdo k ní bude v noci vstávat. (usměje se) Jinak původně bylo předmětem sázky, že když vyhraje, mám jít místo něj jen na přednášku a udělat z ní zápisky. Brácha to trochu pomotal a řekl, že bych za něj měl jít na zkoušku, což by asi reálně ani nebylo možné. Ale pak jsem to ani neřešil. Řekl jsem mu, že se to stejně nestane, protože ho prostě porazím. Už stačí, že mě předbíhá v běhu. On je extrémně rychlý, tam mu nedokážu konkurovat. Ale běžky jsou moje disciplína, takže jsem tuhle alternativu vůbec nebral v úvahu. (směje se) Ale brácha je suprový, vůbec všichni kluci z naší loděnice dojeli pár minut za mnou. A taky měli víc naběžkovaných kilometrů, takže jsem si říkal, kdy jindy by mě měli porazit než letos? Naštěstí jsem to ještě uhájil, byť kluci jeli taky výborně.
Pokud byste trénoval víc, na jaké umístění byste si věřil?
Těžko říct. Úplně soupeře neznám. Asi záleží, kdo z jakých států přijede, takže netuším. Ale splnil jsem si cíl být do první stovky. Když jsem jel první Jizerskou 50, byl jsem 142. A to jsem si ještě před půlkou závodu urval u hůlky poutko a zbylých třicet kilometrů ji musel držet na fest, protože se mi nevracela a bylo to těžký. Tehdy jsem si řekl, že když jsem s takovým hendikepem 142., příště to musím dát do stovky. To se mi povedlo a člověk pak už ze své ambice nesleví. A furt to mám plus minus okolo osmdesátého místa. Nejlíp jsem byl 57.
Nabízí se otázka, že kdybyste nedělal kanoistiku, byl byste vynikající běžkař. Přemýšlel jste o tom?
(usměje se) Uvažoval. Ale bavily by mě spíš tyhle laufy, protože klasický styl neumím. Využívám jen soupaž. Vždy jsem si i říkal, že pokud udělám nějaký úspěch v kanoistice, tak bych se na jeden rok mohl na kanoistiku vyprdnout a mohl schválně celý léto a zimu trénovat jen na běžky a odjet celou tour Ski Classics. Nějaký úspěch jsem myslím sice minulý rok udělal, ale bylo toho tolik, že jsem byl spíš rád, že si mohu odpočinout, a vůbec jsem neměl myšlenky na to, že bych se pustil hned, co skončím kanoistickou sezonu, do běžkování. Třeba na to ještě někdy přijde čas… A pak je ještě další věc, protože si myslím, že na to nemám úplně postavu. Kluci běžkaři můžou mít třeba sedmdesát kilo…
Ale když si vezmu Stanislava Řezáče, nejste podobný somatotyp?
To je taky pravda, zase jsou vysocí… Ale furt si myslím, že jsou hubenější. Ale na postavu se nechci vymlouvat. Hlavně nemám tu techniku, musel bych se na to zaměřit. Asi by se s tím dalo pracovat. Takže furt to nechávám do budoucnosti otevřený. Tyhle vytrvalostní sporty se dají dělat i v pětatřiceti šestatřiceti letech, kdy je vytrvalost na vrcholu. Nechme to otevřené, zatím furt budu dávat přednost kanoistice. (směje se)
Tak třeba Anders Aukland Jizerskou 50 vyhrál i po čtyřicítce.
Přesně tak. A Standa jel letos s námi taky zase. (V 51 letech dojel 54. - pozn. aut.) Ale oni jsou samozřejmě úplně jiní bouráci než já.
Takže jednou odjedete celý seriál Ski Classics?
Jo, fakt mě to baví. Na běžkování nebo třeba i biatlon koukám i v televizi asi nejvíc ze všech sportů. Mě to baví, a když mě to baví sledovat, tak mě to pak samozřejmě baví i dělat. A tím, že to využíváme jako doplněk ke kanoistice, tak to v hlavě mám pořád. Ale ještě nikdy jsem to nezrealizoval na sto procent.
Vysoupažíte na Jizerské 50 i ten nejprudší kopec ze Smědavy na Knajpu?
Jo. Jak jsem říkal, stříďák fakt moc neumím. Když trénujeme, tak buď bruslíme, nebo jezdíme soupaž, protože pohyb je podobný jako na kánoi. Hůlku zasadíte do sněhu a přitahujete se a v kánoi je to stejné, akorát místo hůlky zasadíte pádlo. Když jsem to jel první rok, šel jsem tam stromeček a říkal si, že tohle člověk nemůže v životě vysoupažit. A pak už jsem to každý rok zvládnul a letos musím říct, že se mi to zdálo úplně nejjednodušší. Jak kopec na Rozmezí, tak ze Smědavy mi utekl rychle, až jsem si říkal: Že bych na to konečně přišel?
Neláká vás tedy i slavný Vasův běh, kde je profil na soupaž ideální?
Lákal, stejně jako Marcialonga a další závody. Kromě Jizerské 50 jsem zatím zkusil La Diagonelu. Na Vasák jsem měl nabídku už minulý rok, kdy jsem měl naběžkovaných nějakých tisíc kilometrů, což byl asi můj dosavadní rekord, byť to samozřejmě není moc. Ale bylo to nejvíc, co mi kanoistická příprava umožnila. A taky se běžel i jubilejní stý ročník. Ale minulý rok měla samozřejmě přednost olympiáda. Vasák je až v březnu, a to jsme už byli v Kolumbii na soustředění v teple a pádlovali na vodě. Takže jsem bohužel nemohl.
Letos už žádný závod na běžkách nestihnete?
Asi ne. Už plánujeme soustředění v teplých krajích, takže bohužel. Jak říkám, jednou to třeba dám, ale teď mám v hlavě furt kanoistiku.
Jak bude vypadat vaše další příprava?
Jizerskou 50 jsme skončili naše přípravné období na běžkách, teď půjdou lyže na chvíli do sklepa a začneme se zase věnovat kanoistickému tréninku na vodě. Ještě jsme deset dnů doma, kdy budeme trénovat v Nymburku. Venku je i docela teplo, takže budeme chodit na vodu a dvacátého února bychom měli odlétat do Kolumbie, kde budeme až do konce března. Pak se to rychle převalí a na konci dubna bychom měli mít první závody, kvalifikace na Světové poháry, v Čechách je mistrovství Evropy, pak bude mistrovství světa, tak uvidíme, kam se mi letos podaří nominovat.
