Článek
„Hlavu v oblacích ale nemám. Spíš jsem si říkala, že asi budu zvracet. Dopadlo to ale dobře, páčky a budíky jsem čistit nemusela," vzpomíná se smíchem na desetiminutové dobrodružství ve vzduchu. „Špatně mi začalo být až dvě hodiny po dosednutí na zem, nakonec to ale byl jen divný pocit, oběd jsem udržela," dodává vyhlášená tvrďačka.
Sudovou i Šonku pojí přívlastek akrobata, podobnost mezi figurami prý ale hledat nelze. „Zjistila jsem, že mám docela dobrou orientaci ve vzduchu. Jakmile ale Martin provedl několik prvků rychle za sebou, tak jsem se nechytala. Jako trénink pro skoky letadlo dobrý prostředek není," přemítala dvojnásobná medailistka z MS.
Během akrobatického výletu si mohla vyzkoušet i řízení letadla, figury ale rozhodně nezkoušela. „Tohle letadlo je strašlivě citlivé, bála jsem se, abych to někam neohnula a nedalo se třeba už nic dělat. Ona celá Martinova instruktáž před letem začínala slovy: ‚Kdybych se dlouho neozýval, tak jsem asi omdlel.' A instrukce, jak otevírat padák, byla asi horší než samotné létání," pousmála se Sudová.
Nejhorší moment prý cítila, když se řítili kokpitem k zemi. „To je opravdu nepříjemný prvek, krev se hodně valí do hlavy. Podle Martina se prý člověk dostává do sedmi g a pěkně mu lezou oči z důlků. Je pravda, že budíky jsem v tu chvíli sledovat nedokázala," dodala se smíchem Sudová.
