Článek
Mezi dospělými už zvládla být v SP osmnáctá, na juniorském mistrovství světa brala šesté místo, jako nejmladší v elitní desítce. A teď je benjamínkem v českém týmu na dospělém mistrovství světa v Oberstdorfu.
Její slibně se rozvíjející kariéru lemují skokanské legendy. Na můstek se poprvé vydala v rámci kempu mistra světa z Oberstdorfu 1987 Jiřího Parmy, teď na ni trenérsky dohlíží světový šampion v letech na lyžích Jaroslav Sakala.
Ulrichová se v šesti letech s rodiči stěhovala do Frenštátu. „Kolem můstků jsme chodili na procházky, ale nikdy mě nenapadlo, že na nich budu skákat,“ vzpomíná. Až původně týdenní kemp v ní zažehl nadšení. „Nejdřív jsme sjížděli ten nejmenší můstek, pak jsem si skočila a trenéři ve mně asi viděli nějaký talent a přemlouvali mě, abych u skoků zůstala,“ líčí.
Přemlouvání jim nedalo moc práce, adrenalin letu vzduchem s lyžemi na nohou si ji rychle získal. Jen těžký pád v rakouském Villachu těsně před Vánoci roku 2018 její blízké pořádně vystrašil. Krvácení do mozku, zlomený obratel, protržená plíce a dlouhá rekonvalescence.
Na psychice Ulrichové ale ošklivý karambol stopy nezanechal. „Já si z něj vlastně nic nepamatovala, takže pak jsem se snažila navázat na ty skoky předtím a šlo to v pohodě,“ ujišťuje s mladickou bezstarostností.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Přes rostoucí popularitu ženských skoků zůstává v tréninkové skupině sama mezi chlapci. „Jsem na Moravě jediná, pak jsou holky v Liberci. Určitě bych k sobě nějakou parťačku brala, ale mezi klukama mám zase větší motivaci se jim vyrovnat,“ vypráví.
A motivací je pro ni i osobnost trenéra Sakaly, který se jí ujal po návratu z angažmá ve Slovinsku. „Je to pro mě čest. Umí být přísný, hodně dbá na disciplínu, což ale pro mě není problém, trénuju ráda. Je na mě hodný a díky němu máme přístup i k různým novinkám. A na cestách nám občas vypráví zážitky z doby, kdy sám skákal,“ usmívá se Ulrichová.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Kromě skokanských kvalit na můstku prokázala i psychickou odolnost, když na letošním juniorském MS ve Finsku do poslední chvíle čekala na lyže. „Zůstaly v Mnichově, bylo nás víc, tak se odkládal i trénink, trenéři už řešili zapůjčení lyží od Němek, což ale samozřejmě není ideální. Byl to stres, ale naštěstí lyže nakonec dorazily a závod se povedl,“ vypráví.
Z „dětských“ závodů se ale studentka druhého ročníku gymnázia ve Frenštátu vrátila mezi dospělé pobrat nové zkušenosti. Třeba ve svém prvním závodě smíšených družstev, kde se v neděli na můstku potkala s hvězdami mužského skoku.
Teď ji čeká i premiérový závod na velkém můstku, který je konstruován na skoky dlouhé kolem 137 metrů. „Zatím jsem na velkém absolvovala jen tréninkové skoky a nejdál skočila v Zakopaném 120 metrů. Ale těším se, bude to velká zkušenost,“ říká odhodlaně.