Článek
Livigno (od našeho zpravodaje) – Na sluncem zalitých upravených tratích v nadmořské výšce italského Livigna denně na běžkách najede mezi 30 a 50 km a formu ukazuje i při závodech. O víkendu si zajel švýcarskou La Diagonelu, zimním vrcholem pro něj bude Jizerská 50.
Jak se z kluka z Polabí stane nadšený běžkař?
Jezdil jsem odmala s nymburským oddílem do Bedřichova a vůbec mě to na běžkách nebavilo. Přelom nastal asi před osmi lety, kdy si mě a další kanoisty Filipa Dvořáka s Jardou Radoněm vybrali do týmu Radima Nyče. Dostali jsme vybavení a mě to začalo strašně bavit.
V Livignu má Martin Fuksa pro běžkařský trénink ideální podmínky.
I proto jezdíte do Livigna, kde se teď chystala i česká běžkařská reprezentace?
Jsem tu asi popáté. Po olympiádě v Riu jsme začali s vysokohorskou přípravou, nejdřív v Bulharsku, pak jsme se přesunuli sem. Hlavní náplň jsou běžky, chodíme do posilovny, bazénu, máme tu regeneraci, jak sem jezdí víc sportovců Dukly. Ve volnu jsme byli na výšlapu, v termálech v Bormiu, brácha vyrazil i na motokáry…
Je tu i spousta krásných sjezdových tratí, na ty vás to tu netáhne?
Trochu jo, ale taťka by asi spokojený nebyl. Snad po kariéře, jestli to nezapomenu. Ale mě baví běžky, na nich jsou taky sjezdy.
Dokonce jste na nich odjel La Diagonelu, závod seriálu Ski Classics…
Najezdili jsme toho docela dost, tak jsem si vloni našel ten závod, protože je odsud asi tři čtvrtě hodiny autem ve Svatém Mořici. A byl příšerně těžký v té nadmořské výšce, řekl jsem si, že už ho nikdy nepojedu. Jenže za rok tělo na tu bolest zapomene a přihlásil jsem se znova. Lehce ho zkrátili, na padesát kilometrů, a dalo se to zvládnout. Obdivuju běžkaře, co teď jedou Marcialongu, já se ještě nevzpamatoval z téhle soboty. Ale na Jizerskou se těším.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Na jaký výsledek budete cílit?
Když jsem ji jel podruhé, byl jsem v první stovce, to je vždycky můj cíl. Čas neřeším, záleží na podmínkách, spíš umístění. Poslední dva roky startuju z elitní vlny, tak se snažím dokázat, že tam patřím. Jednou bych rád zkusil i celoroční běžkařskou přípravu, pak bych se asi posunul, ale teď jsou pro mě hlavní výsledky v kanoistice.
I na běžkách máte v sobě soutěživost, že chcete ve finiši urvat každé místo?
To je jasný. Jen pořád nevím, jak rozvrhnout síly na těch dlouhých tratích. Většinou začínám pomalu a pak ostatní předjíždím, ale ti nejlepší to nahulí hned od začátku. Já za cílem nebývám úplně mrtvý, že bych nemohl, tak pořád hledám ten balanc.
Martin Fuksa na běžkařských tratích v Livignu.
Těžko říct. Jak se laufy jezdí jen soupaží, tak na rovině mi to jde, mám silné ruce. Ale proti běžkařům mám 10 až 15 kilo navíc, takže se do kopce trápím víc než oni, jak jsem těžký. A samozřejmě mám rezervy v technice a naježděno o několik tisíc kilometrů míň než oni.
Po Jizerské padesátce vás čeká kemp v Kolumbii a příprava i směrem k deblkanoi?
Do Kolumbie se zase chystáme, o deblu jsme se ještě nebavili. Singl je pro mě jasný, s deblem uvidíme. Brácha měl teď vojenský přijímač, tak jsme to neřešili.
Změnila vojna vašeho mladšího bratra Petra?
Vůbec. Říkal jsem si, že když nebyl šest týdnů na mobilu, tak si odvykne, jenže přijde mi, že mu teď přirostl k ruce. (úsměv) Ale vypnul hlavu od kanoistiky a bude zase dobře připravený.
