Článek
V husté chumelenici a větru to okolo můstků na Čerťáku vypadalo jako v mraveništi. Na posledních úpravách dějiště vrcholné lyžařské události tu pracovala víc než stovka lidí. Většina z nich si vzala volno z práce, aby mohla přiložit ruku k dílu. Za pocit „být u toho“ a drobnou odměnu 300 Kč na den.
„Celá příprava můstku tak vyjde se vším všudy okolo miliónu korun,“ odhaduje Slavík, spolu s Otou Jiroutkem tady nejvýš postavení muži dvou rodů, které drží harrachovské skokanské můstky.
Naposledy se tu světový pohár konal před pěti lety a vyhrál Jakub Janda. „Žádné velké úpravy jsme dělat nemuseli. Ten můstek předběhl profilem dobu. Je to nejlepší stodvacítka na světě, dá se tu skákat až ke sto padesáti metrům,“ vypráví ředitel.
Krásný adrenalin
Jen pro jistotu včera autogenem odřízli dvě lavice z horní části věže a přivařili je dole. „Mění se pravidla a skokani mívají o 2 až 3 km/hod. nižší nájezdové rychlosti. Pokud by foukal silný protivítr, chceme mít raději rezervu,“ vysvětluje Leoš Škoda, šéf skokanského úseku lyžařského svazu.
„Pokud bude hodně chumelit, můžeme stopu vykrojit ještě znovu zítra. Jinak máme připraveny vzduchové fukary na její vyčištění,“ doplňuje ředitel Slavík. Nejvíc se zapotil v prvních dnech při výrobě umělého sněhu. Vítr ho sfoukal na hromady a v teple proměnil v ledové hory. „A my je pak museli krumpáči rozbíjet.“
V roce 1983 si tady na mistrovství světa v letech koupilo lístky 46 000 diváků. „Ale po stráních se jich tísnilo možná sedmdesát tisíc,“ vzpomíná ještě Slavík. „Kdyby teď přišlo pět tisíc a v lednu na lety dvacet, byl bych spokojený,“ dodává s očima vzhůru k věži. Zase mu zvoní mobil, do druhé ruky chytí kladivo a vyráží do chumelenice. „Bude to zase adrenalin, ale krásný…,“ zavolá ještě zvenku.
