Článek
Dvoje stupně vítězů za jediný den, to se mnoha skokanům nepoštěstí…
Je to úžasný den. Skoky mi poslední dobou vycházejí, ale je úžasné, že se to povedlo takhle dvakrát po sobě. V Japonsku to sice bylo dvakrát první místo, ale tady byly emoce ještě větší. Podpora byla velká, lidé na mě halekali, když jsem jel na lanovce…
Přál jste si, aby se odpoledne skákalo i druhé kolo? Ztráta na Schlierenzauera nebyla velká…
Já jsem rád, že se neskákalo. Únava byla přece jen znát. Když se závod prodlužuje, koncentrace klesá, jsem rád, že to ukončili. Pro mě je i druhé a třetí místo úžasné. Vítězství by bylo ještě lepší, hrála by česká hymna, ale myslím, že fanoušci byli nadšení i tak. Kdyby mi někdo před sezónou řekl, že se budu pohybovat takhle vysoko, nevěřil bych.
Jak prožívali závody vaši nejbližší, kteří byli s vámi Harrachově?
Všichni byli nadšení. Jen syn Matěj byl unavený a při prvním závodě spal. Po druhém už jsem si ho ale vzal i k vyhlášení.
Budete slavit?
Asi jenom malinko. Ve čtvrtek zase jedeme dál, moc toho nestihneme, ale přípitek bude.
Role jednoho z favoritů pro mistrovství světa se teď budete zříkat jen těžko…
O tom teď nepřemýšlím, spíš jsem rád, že jsem se dostal do desítky ve Světovém poháru a chtěl bych ji udržet i pro mistrovství světa, abych se vyhnul kvalifikaci. Ve skocích stačí, aby fouknul vítr a místo bedny je z toho jedenácté místo jako ve Vikersundu…
