Úsměvy vystřídalo zoufalství a smrt. Olympijské šampionky popisují krutou realitu v Lombardii

Už když Moioliová přebírala před necelými dvěma týdny zlatý glóbus za triumf ve Světovém poháru, s nemocí Covid-19 bojoval její dědeček. Nemoci krátce poté podlehla její babička.

„Doma je to válka. Město je úplně prázdné. Slyšíme jen umíráček kostelních zvonů a sanitky. Vedle hřbitova jsou naskládané rakve, protože je nemá kdo pohřbít. Každá rodina má alespoň jednoho člena nakaženého koronavirem," popsala zoufalou situaci závodnice z Bergama pro agenturu AP.

Právě to je epicentrem nákazy nejhůře zasaženého regionu Itálie - Lombardie. Ta hlásí každý den stovky zemřelých v důsledku nemoci Covid-19. Pod náporem nemoci se nehroutí jen zdravotní systém, ale i pohřební služby. Zemřelé musejí převážet armádní náklaďáky ke kremaci do sousedních regionů.

„Tohle teď slýcháme z našich domovů," napsala Sofia Goggiová na Twitteru k fotce procesí nákladních vozů převážející mrtvá těla.

„Nemocnice, obzvlášť v oblasti Bergama, kolabují. Pomyšlení na to, že tolik starších lidí prožívá takhle těžké dny, mi láme srdce. Čelí devastujícím pocitům osamění a zoufalství. Nesmíme se nechat zlomit," uvedla také Goggiaová.

Moioliová musela opustit svůj domov poblíž Bergama na konci ledna, kdy virus poprvé udeřil, a přestěhovala se do vojenského objektu v Courmayeuru, aby se vyhnula karanténě a mohla dokončit Světový pohár.

Když jej ve švýcarském Veysonnaz dotáhla k celkovému triumfu a na světovém trůnu vystřídala Evu Samkovou, s níž se v cíli objala, v následném rozhovoru pro média se rozplakala. „Tohle vítězství je pro mé město," řekla.

Jen pár dnů poté jí zemřela babička. „Rozloučení s babičkou trvalo jen pět minut. A to jsme ještě měli štěstí, mnozí se nemohou se svými drahými zesnulými rozloučit vůbec," popsala smutnou realitu pro list La Repubblica.

Nicméně věří, že z tragická realita může nakonec vyústit v pozitivní katarzi. „Až tohle všechno skončí, z Italů budou ještě lepší lidé. Budeme mnohem méně sobečtí," dodala.