Hlavní obsah

Úprk z Ruska. Hlavní bylo dostat se do Evropy, vypráví česká lyžařka

Tucet let objíždí Nikol Kučerová skikrosové Světové poháry, ale nejhlouběji do paměti se jí zřejmě zapíše ten, který se oficiálně vůbec nejel. Ve středisku Sunny Valley na Urale se mělo lyžovat krátce po zahájení ruského útoku na Ukrajinu, a zahraniční závodníci se kolektivně rozhodli pro bojkot. Pak nastal nejtěžší úkol: dostat se domů. „Byla jsem šťastná, když jsme v Praze přistáli,“ neskrývá Kučerová, která v Rusku měla závodit spolu s Danielem Paulusem.

Foto: Aaron Favila, ČTK/AP

Nikol Kučerová během závodu ve skikrosu na ZOH 2022.

Článek

Do Ruska jste letěla rovnou z olympiády v Číně. Už tehdy jste se podobného vývoje obávala?

Jasně. Někdo o tom nepřemýšlel, ale s více lidmi jsme se po olympijském závodě shodli, že je zvláštní, že se tam má závodit. Ale v ten moment nikdo neměl nic v ruce, jen se čekalo, což chápu. Ale od pondělí jsem tu situaci pořád sledovala.

Už po ruském útoku byla první reakce lyžařské federace FIS, že se normálně pojede, když boje jsou daleko od dějiště závodů. Vy už jste ale závodit nechtěli…

Moc nevím, kdo to inicioval. Ale ve čtvrtek přišel ten útok a postupně se o bojkotu mluvilo víc a víc. Po čtvrtečním tréninku jsem se o tom bavila i se šéfem skikrosového úseku FIS a on říkal, že oni závod nezruší. Byť mi přišlo, že sám z toho byl špatný a měl jiný názor. Ale trenéři se shodli, že nechtějí jet, Němci dostali příkaz z domova. Byli i sportovci, kteří říkali, že když už tam jsou, chtějí jet, je to jejich práce a jsou tam v bezpečí, což byla také pravda.

Vy jste měla jasno, že za těchto okolností závodit nechcete?

Věděla jsem, že jet nechci, pro mě to bylo nepředstavitelné. Ale věděla jsem, že je důležité, aby se přidaly větší týmy, sama bych stejně nic nezmohla.

Nakonec do kvalifikace nastoupili jen ruští závodníci. A vy jste řešili, jak se dostat pryč.

Byli jsme ubytovaní v takových baráčkách a scházeli se na jídlo v jedné místnosti. Trousili jsme se na snídani a dívali se na tu ruskou kvalifikaci. Každý zařizoval letenky, jenže nám pořadatelé nechtěli dát shuttle na letiště, i když jsme měli předjednané i letadlo na pátek ráno. Řekli, že nejdřív v sobotu, chtěli nás podržet, abychom kvalifikaci jeli.

Některé výpravy prý odjížděly na vlastní pěst.

Britové s Australany už ve čtvrtek, sbalili se a někoho přesvědčili, aby je na letiště odvezl. I když oni měli jednoho a dva závodníky, tak to bylo snazší než třeba u větších týmů.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Czech Ski & Snowboard (@czeskisnowboard)

Jak jste řešila odlet vy? Pomohla vám FIS, případně český svaz?

FIS vůbec, řešila jsem to na dálku s pomocí taťky, z českého svazu mi také pomáhali a zjišťovali informace z ministerstva, abychom mohli odletět co nejdřív.

Česko už zavřelo vzdušný prostor pro ruská letadla, času moc nebylo.

To byla naše největší starost. Věděla jsem, že s Rusy letět nechceme, jeden let s Aeroflotem rušili den předem. Tak jsme letěli z Čeljabinsku přes Moskvu posledním letem s ČSA. Ještě jsme měli variantu přes Frankfurt, kdyby to neklaplo, ale pro nás bylo hlavní se dostat do Evropy…

Podařilo se odletět všem závodníkům?

Co vím, poslední parta do Japonska a Amerika odlétá až v sobotu, ale snad se všichni odtamtud v pořádku dostali.

Zatímco pro Daniela Pauluse to měl být první start mezi elitou, vy už máte zkušeností ze Světového poháru spoustu. Vzpomínka na tuhle cestu ale bude jistě hodně silná.

Určitě. Jako si každý pamatuje, kde byl při útocích 11. září, tak si určitě budu pamatovat, kde jsem byla, když začala válka na Ukrajině…