Článek
Eva Nývltová potvrdila úspěšný sprinterský výsledek z Tour de ski dalšími body.
Aleš Razým bodoval ve světovém poháru skoro po třech letech.
V kvalifikaci skončili Dušan Kožíšek, Ondřej Horyna a Karolína Grohová, která nastoupila jen pár dní po sundání sádry ze zlomené ruky.
Vyhrál Kanaďan Kershaw a Švédka Ingemarsdótterová.
Martin Jakš se dobře rozjel před zítřejší klasickou patnáctkou s individuálním startem, která patří k jeho nejlepším disciplínám. „Jelo se mi docela dobře, až jsem byl překvapený. Jen jsem si v počasí okolo nuly a mlze spálil průdušky,“ říkal
Dal jste už kvalifikaci „domrtva“?
„Rozjel jsem to a snažil se maximálně, to se musí. Na kopci mi hlásili, že jsem ve vteřině s nejlepšími, to mě povzbudilo. Samostatná jízda je základ, pak je dost času na odpočinek před rozjížďkami.“
Tam už se může stát cokoliv.
„Říkal jsem si, že to zkusím a pokusil se dvakrát. Ale marně. Sprinteři to prostě mají v soubojích najeté líp.“
Pokud chcete uspět v celkovém pořadí světového poháru, musíte ale sprinty zdatně zvládat, tedy bodovat, že?
„Určitě je to potřeba. Nikdy jsem se jim nebránil. Je to jen otázka složení závodů. Pro Tour de Ski, která bude jistě patřit k vrcholům sezóny každý rok, je to taky důležité. Když se mi ve sprintech zadaří, pomůže to i jinde.“
Významný je právě čas z kvalifikace, podle nějž získáte pořadí po případném vyřazení v rozjížďkách. Jezdí se vám tam líp?
„Jsem sám, ale i sprinteři dokáží jet tři minuty ve vysokém tempu. Pak v rozjížďkách už je to těžší, tam mi někdy trošku chybí, ty nástupy zejména v posledních sto metrech nemám. A tam se často rozhoduje.“
Aleš Razým přetrhl dlouhé čekání na body. „Skoro tři roky,“ dobře si pamatuje. „Jsem spokojenej, moc. Přitom nejsem v ideální formě, nebyl jsem v poslední době ani spokojený s přípravou. Ani jsem nečekal, že to zase přijde. Snažil jsem se,“ dodal.
Takže vás to nakopne zase do další motivace?
„Ale to já jsem motivovaný dost. Je to bonus, který, věřím, do konce zimy ještě znásobím.“
Přitom letos poprvé funguje sprinterská skupina uvnitř týmu. Měli byste být speciálně připraveni.
„Jaro a léto bylo perfektní. Ale jak nebyl dlouho sníh, strávili jsme hodně času ve výškách a tam se tolik rychlosti a výbušnosti dělat nedá. I teď v Itálii jsme tam byli dost dlouho a já bych radši závodil. Myslím, že i menšími závody se člověk může posunout.“
Jak se vám tedy jelo teď?
„V kvaldě jsem cítil, že to můžu objet bezhlavě, naplno. Dojížděl jsem i Jakšika před sebou, ale nakonec mi pár vteřin dal, někde jsem ztratil. Nebyl jsem tuhej, ale na umydlený trati se nedokázal srovnat.“
Ve čtvrtfinále jste se utkali i s Martinem napřímo.
„Já to někak prokaučoval. Najednou tam byla díra asi dvacet metrů a bylo pozdě. Možná jsem uvnitř cítil radost, že mám splněno a nevrhal se do každýho centimetru.“
Zítra nastoupíte i do klasické patnáctky. Jak se cítíte?
„Jedu, ale necítím se. Na tomhle sněhu to nebude nic pro mě. Ale poperu se.“
