Článek
Po jednadvacetiměsíční pauze ve Světovém poháru máte důvod ke spokojenosti?
Tak napůl. Byly závody, s nimiž jsem byla spokojená, třeba dvacetikilometrová stíhačka v Oberstdorfu mě mrzela. I to, že celkově chybělo deset sekund na elitní patnáctku… Ale člověk chce vždycky pořád výš a snaží se hledat chyby.
Kateřině Razýmové (vpravo) i Kateřině Janatové bylo po Tour de Ski do skoku.
Po Tour jste mluvila o tom, že vám chybí ještě víc odvahy a průbojnosti. Dá se naučit?
S každým závodem je to lepší, když vydržím vyšší tempo. Hlavně v posledních dvou etapách jsem měla pocit, že jsem začala finišovat zbytečně pozdě a že bych mohla začít i dřív. Ale bála jsem se, aby mi nedošlo a nebyl to průšvih.
Před návratem po porodu jste moc nevěděla, co čekat. Překvapila jste sama sebe něčím?
Je pravda, že těžší start jsem mít nemohla, bylo by lepší se vracet na nějakém víkendovém Světovém poháru, ale vyšlo to tak a já byla ráda, že můžu naskočit. A překvapilo mě, že ve finále jsem byla unavená mnohem méně než na předchozích Tour. Asi jak bylo tělo nastavené v módu, že se pořád něco děje, nestihne se nalaďovat na odpočinek a je to lepší. I den po Tour se cítím v pohodě, i když přesun s balením do aut byl náročný.
Přišel i během Tour moment, kdy byste si řekla: Super, že zase můžu závodit?
Určitě, na to jsem se těšila, až závody zase vypuknou. Samozřejmě pak přijde i nervozita, jaké to vlastně bude, ale myslím, že se návrat povedl.
Závěrečná sjezdovka Alpe Cermis je pro spoustu lyžařů strašákem, vám zjevně sedí, porazila jste na ní i celkovou vítězku Fridu Karlssonovou…
Já se taky bála, všichni se jí bojí, protože se perete s vlastní schopností překonat bolest. Když už jedete, tak spíš vnímáte, kolik serpentin máte ještě před sebou, ale samozřejmě to bolí. Já měla výhodu, že už jsem nahoru několikrát jela, Frida poprvé.
Jak jste s pomocí manžela, který vás i trénuje, skloubila závody s péčí o dceru?
Po dobu našich závodů se samozřejmě staral on, jsem mu za to moc vděčná. Ale bydleli jsme dohromady, snažili jsme se prostřídat a byli buď na pokoji, nebo venku s kočárkem.
Tour je náročná na přesuny a změny prostředí, ani to malé nedělalo problém?
Ty přesuny zvládala z nás nejlíp, většinu prospala… (úsměv) Byla fakt hodná.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Dorazila za vámi v kočárku i na vrchol Alpe Cermis, to se asi manžel zapotil.
Dělali jsme si srandu, že by mohl vyjet s Chariotem (kočárek), ale nevím, jestli by byl takový hrdina… (směje se) Nakonec využili možnost vyjet lanovkou se složeným kočárkem.
Jak reagovaly na váš návrat soupeřky? Asi často miminka na závodech nevidí…
Myslím, že jsem byla první, kdo Tour s miminem absolvoval. Třeba Rusky se po porodu vracely, ale děti nechávaly doma s manžely nebo chůvami. My se malou snažili nebrat do prostoru kolem startu a cíle, ale holky, s nimiž kamarádím, se přišly podívat, to bylo milé.
Vnímala jste po návratu i to, jak se posunul český tým? Kvalitní výsledky zajížděli i Tereza Beranová, Michal Novák, Kateřina Janatová…
Za posledních pár let se určitě posunul. Byly sezony, kdy třeba nikdo ani nebodoval, teď dokáže v top patnáctce jezdit několik lidí. To je dobré také z pohledu té zdravé rivality a motivace i pro zabezpečení, že ta jejich práce má smysl.
