Tipy a cvičení pro základy správné techniky sjezdového lyžování

Před samotnou výukou sjezdového lyžování je nejprve potřeba vybrat vhodné lyžařské vybavení. Stejně tak zvolit lyžařské středisko, které nabízí podmínky odpovídající cvičením v daném stupni metodiky.

Důležité je si uvědomit, že úroveň, se kterou si lyžař začíná osvojovat techniku lyžování, je u každého jiná. Pokud některý z níže uvedených kroků bez problémů zvládá, může se mu věnovat výrazně menší dobu či jej přímo přeskočit. Následující postupy a cvičení jsou primárně vhodné pro lyžaře "začátečníky".

Bezpečnost především! Toto heslo platí jak pro manipulaci s lyžemi v rámci příprav na lyžování, tak i pro schopnost poradit si ve svahu s "vycvaklými" lyžemi. V prvním kroku si začínající lyžař osvojí, že bezpečné nošení lyží je v jejich spojené podobě, které se docílí zaklesnutím brzdami vázání. Poté si lyže v jejich polovině umístí na rameno, a to špičkami dolů.

Tip pro děti: Pro menší děti, které nemají dost sil, je pak alternativou tažení lyží za sebou. Dítě uchopí za patku každou lyži zvlášť. Pokud používá také hůlky, ty může mít současně zavěšené za zápěstí.

Nejčastější chyby: Lyže ani hůlky se nenosí v náruči, stejně tak nesmí při nošení na rameni směřovat patkami dolů.

Po úspěšném dopravení sebe i lyží pod svah, nastává vhodná chvíle naučit se lyže připínat a odepínat. Pro první pokusy je třeba lyže umístit na rovinu paralelně vedle sebe. Následuje očištění vázání i lyžařských bot od sněhu. Pro připnutí musí být do vázání vsunuta nejprve špička boty, poté následuje silnější zatlačení na patu vázání.

Jako další stupeň obtížnosti lze nazout lyže ve svahu, pozor obě lyže ale musí směřovat po vrstevnici kopce. Kromě připínání musí každý lyžař zvládnout také odepínání lyží. To lze provést pomocí hůlky či pouhou rukou, při zatlačení na zadní část vázání.

Tip pro děti: Zasoutěžte si! Kdo z rodiny dokáže doběhnout co nejrychleji k připraveným lyžím, připevnit si je a ještě navléknout hůlky?

Nejčastější chyby: Velkou překážkou mohou být špatně seřízené lyže, málo očištěné podrážky i vázání, případně nevhodná poloha boty, která nesměřuje paralelně s vázáním.

Nyní nastává čas pro rozvoj tzv. lyžařského pocitu: Jak jsou nohy s lyžemi těžké, dlouhé a neobratné? Kam se lyžař klouže? A jak držet na lyžích rovnováhu?

Pokud lyžař v terénu bezpečně stojí, může se zkusit dotknout špiček nasazených lyží, udělat na lyžích dřep nebo výpad. Následují první pokusy chůze na lyžích vpřed i vzad, ať už s pomocí hůlek či bez. Dojde tak lehkému rozcvičení a získání lepší stability.

Tip pro děti: Lyžařská koloběžka? Proč ne! Lyžař si nasadí pouze jednu lyži, po které pojede. Druhou nohou se odráží jako na běžné koloběžce. Dalším cvičením pak může být společný rodinný pád na místě. Kdo se dokáže nejrychleji zvednout?

Nejčastější chyby: Nepříjemným startem pro začátky je špatně zvolený sklon terénu.

Pro další stupeň cvičení je vhodné zvolit rovinu a následně přejít do mírného sklonu terénu. Oba typy pohybů pomůžou lyžaři získat větší stabilitu, vnímavost ploch i hran lyží.

Na lyžaře čekají úkoly, při kterých se na lyžích musí otočit o 180 či 360 stupňů, a to za pomocí většího či později menšího počtu kroků (obraty: přešlapováním, přednožením či překročením). Odvážnější lyžař se může otočit výskokem.

Další fáze se přesouvá na mírnější svah, ve kterém lyžař stoupá různými způsoby jako je chůze napřímo s pomocí hůlek, výstup šikmo svahem či chůze pomocí "stromečku", ke které dochází rozevřením špiček lyží, přiblížením jejich patek a tlačením na vnitřní hrany lyží. Poslední možnosti pak je výstup stranou.

Tip pro děti: Lyžař zkouší provést obrat o 360 stupňů ve výraznějším sklonu svahu.

Nejčastější chyby: K nejčastějším chybám patří opět nevhodně zvolený terén. Problém také nastává, pokud lyžař nepochopí rozdíl mezi tlačením na plochu lyží a využití vnější a vnitřní hrany lyže.

V tomto kroku se lyžař učí základní postoj nejprve na rovině na místě. Správný postoj vychází z rovnoběžného postavení lyží, které jsou rovnoměrně zatíženy. Šíře postavení je přibližně mezi 20 - 30 centimetry, pomůckou může být rozkročení přibližně na šířku pánve.

Nohy jsou mírně pokrčené ve všech kloubech, některé poučky dokonce doporučují úhel mezi jednotlivými segmenty o velikosti 90 stupňů. Trup by měl být uvolněný a vzpřímený, paže jsou mírně pokrčené. Těžiště těla směřuje do středu lyží, u pokročilých lyžařů se mírně vychyluje kupředu.

Tip pro děti: Pokud to sklon terénu dovolí a lyžař svůj pohyb může zastavit v protisvahu, je možné se v tomto postoji mírně rozjet, zkoušet zvedat špičku či patku lyže, udělat za jízdy dřep či vyskočit.

Nejčastější chyby: Zásadní chyba se odráží v zakloněném postavení těla a propnutých končetinách.

Pro první pokusy ve sjezdu se paralelní postavení lyží mění do tzv. pluhu. Při tomto postavení se špičky lyží k sobě přiblíží, patky lyží jsou naopak od sebe. Tlak míří souměrně do středu obou lyží na vnitřní hranu. Dle intenzity tlaku a velikosti rozkročení postoje lyžař reguluje svou rychlost.

Tipy pro děti: Rodič dítěte se může postavit v dojezdovém místě čelem proti svahu rozkročen do obráceného pluhu (špičky jsou od sebe, patky u sebe). Jeho lyže tvoří "parkovací místo", do kterého se dítě snaží kontrolovaně zastavit. Obejmutí čekajícího rodiče a pochvala jsou pak příjemným bonusem.

Nejčastější chyby: Problém nastává pokud nedochází k rovnoměrnému tlaku na obě lyže, v tento moment pak lyžař nekontrolovaně zatáčí.

V momentě, kdy lyžař zvládne bezpečně pomocí "pluhu" zastavit, přichází na řadu fáze zatáčení. Lyžař jede v tomto postavení šikmo svahem. Pokud chce zatočit, přenese váhu na vnější lyži a odlehčí lyži vnitřní. Po dokončení zatáčky opět pokračuje šikmo svahem.

V pokročilejší fázi při jízdě šikmo svahem dochází k postupnému paralelnímu rovnání lyží, stejně tak by tělo lyžaře mělo více pracovat s tzv. vertikálním pohybem. Před zatočením je lyžař téměř narovnaný, v momentě tlaku na vnější lyži dochází k většímu pokrčení nohou v kolenou a přenesení váhy na spodní lyži.

Tento pohyb je základem pro tzv. smýkaný oblouk, jehož princip spočívá v přenášení rovnováhy z nohy na nohu a zapojení plochy lyží namísto hran.

Tip pro děti: Pro lepší naučení vertikálnímu pohybu a tlaku na spodní lyži zkuste během jízdy "sbírat jablíčka". V momentě, kdy se dítě pohybuje šikmo svahem, pomyslně nad sebou trhá jablíčka. Ta pak ukládá do košíčku, který se nachází u jeho spodní lyže.

Nejčastější chyby: Absence vertikálního pohybu a tlak na vyšší lyži patří mezi nejzásadnější chyby. Tato chyba je většinou kompenzována nesprávným pohybem boků a ramen.

Opakem smýkaného oblouku je tzv. carvingový neboli řezaný oblouk. Jak již název napovídá, lyžař za sebou bude nechávat ostrou stopu, která je výsledkem postavení lyží na hrany.

V základním provedení při něm nedochází k tak výraznému vertikálnímu pohybu, tělo je ve  větším podřepu, dolní končetiny jsou v širším postavení, které se odvíjí od možnosti naklonění kolenou do stran, a tím i stavění lyží na hrany. Váha je v obecném pojetí rozprostřena rovnoměrně, při krátkém carvingovém oblouku dochází opět k přenesení váhy na spodní lyži.

Tip pro děti: Aby si malý lyžař uvědomil, že jeho lyže mají hrany, zkuste s ním na mírném svahu kreslit lyžemi "buřtíky". Lyže jsou v paralelním postavení, rozkročené minimálně na šířku dvou pěstí, které můžete mezi kolena vložit. V mírné rychlosti se pak lyže plynule naklání na vnitřní a vnější hrany, tím obkreslují pomyslné "buřty". Podobné cvičení je známá z bruslení.

Nejčastější chyby: Základní carvingový oblouk není možné jezdit na úzké sjezdovce či neupraveném svahu. Chybou pak také může být nedostatečný prostor mezi koleny, lyže tak nemají možnost se na hrany naklonit.