Článek
Operace, bolestivé rozhýbávání kloubu, zdlouhavý návrat do tréninku. Má ještě smysl? Samozřejmě i takové otázky se vkrádaly do mysli lyžařského veterána. „Hodně jsem zvažoval, jestli to celé absolvovat,“ neskrývá.
I kolem sebe slyšel všelijaká doporučení. „Stejně jako jsem měl rozkol v hlavě já, prožívalo ho okolí se mnou, bylo to tak půl na půl,“ připouští. V jednu chvíli už byl dokonce rozhodnutý jako aktivní závodník svahy opustit. A když rozum neměl jasno, nechal verdikt na svém srdci.
„Rozhodlo za mě. Roli hrála láska ke sportu a možná do určité míry i nějaké to bláznovství,“ přiznává Krýzl, jenž startoval na čtyřech olympiádách. „Lyžování jsem obětoval celý svůj život a nepřišlo mi fér skončit takhle. Asi jsem chtěl osud ještě zvrátit a skončit jinak, než že vás takhle sejme,“ popisuje svoji motivaci lyžař liberecké Dukly.
Ve Světovém poháru nebodoval už přes šest let, jenže vloni před osudným závodem v Alta Badii cítil, že se zase dostává do staré dobré formy, těšil se na mistrovství světa ve Francii…
„I trenér a mé blízké okolí viděli moji výkonnost, všechny nás mrzelo, jak se to rozpadlo. A věřím, že když se mi podaří dostat koleno do stavu, kdy dokážu zase něco podobného předvést, má to smysl,“ je přesvědčený.
Ještě to ale bude chvíli trvat. Kouč Kryštof Mazurek ho zatím do slalomových bran nechtěl pouštět, intenzivnější trénink by měl přijít až ve druhé půlce měsíce. V prosinci závody nižších kategorií a ve druhé půlce sezony naskočit i do těch prestižnějších v čele se Světovým pohárem. Takový je zatím Krýzlův plán.
„Jsem strašně soutěživý a motivace návratu mi pomáhá nic neošulit v regeneraci a naopak jí věnovat čas navíc. Zranění jsem měl hodně a vím, že se občas šeredně nevyplatí návrat uspěchat. I když roupy do toho vletět samozřejmě mám,“ pousměje se.
