Článek
Byl to tragický příběh o přátelství, hrdinství ale i o přehnaných ambicích. Závod se konal na Velikonoční pondělí a zpočátku to vypadlo na idylku. Příjemné předjarní počasí se však brzy změnilo ve vánici a všichni závodníci až na Hanče vzdali. Ten pokračoval jen v košili a bez čepice a pravděpodobně poblíž Harrachových kamenů se setkal s přítelem Vrbatou, který ho přišel povzbudit. Podchlazenému a vyčerpanému kamarádovi dal svůj kabát i čepici a vydal se pro pomoc. Oba ale nakonec zahynuli.
Komisař ho nedokázal zastavit
Do vytrvalostního závodu po hřebenech odstartovalo z Labské boudy šest účastníků: čtyři Češi a dva Němci. Vedle Oswalda Bartela byl favoritem šestadvacetiletý rodák z Benecka, zedník a tkadlec a hlavně vynikající lyžař Hanč, jenž údajně nechtěl nechat vyhrát někoho z německých soupeřů. Hanč prý musel doslova utéct z domova, protože manželka, která měla několik týdnů před porodem, mu závod zakázala. V plánu byla dvě kola od Labské boudy přes Martinovku, Sněžné jámy, Novou Slezskou boudu a Jestřebí boudy. Třetí kolo mělo být zkrácené a cíl byl naplánovaný na Mísečkách.
Závod byl zahájen v sedm ráno, kolem osmé hodiny začalo pršet, o hodinu později se zvedl vítr a v deset přišla vichřice. Lyžaři začali závod postupně vzdávat, ale Hanč jel s velkým náskokem v čelea nevěděl, že na trati zbyl sám. Kolem poledne se ho snažil jeden z traťových komisařů zastavit, ten ale v silné vichřici asi nerozuměl a pokračoval dál směrem na Zlaté návrší.
Poblíž Harrachových kamenů se setkal s přítelem Vrbatou, sedmadvacetiletým tkadlecem z Mříčné, jenž původně přišel svého přítele povzbudit. Podchlazenému a vyčerpanému Hančovi dal svůj kabát i čepici a vydal se pro pomoc. Za chvíli se ale vrátil na hřeben a snažil se Hanče najít a pomoci mu. Nalezl ale jen Hančovy lyže. Polomrtvého závodníka totiž poblíž dnešní mohyly na Zlatém návrší našel běžec Emerich Rath, zul mu lyže, ale tělo dovlekl jen k Pančavskému vodopádu, kde je dnes druhý pomníček. Rath poté spěchal na Labskou boudu pro pomoc. Hanče sice nalezla záchranná četa ještě živého, ale krátce na to na Labské boudě zemřel. Vrbata byl nalezen přibližně ve stejné době už zmrzlý.
Německý komplot?
Osudy obou mužů se staly legendou a impulzem ke vzniku záchranných služeb a 12. května 1935 i jednotné organizace Horské služby v Krkonoších. Na smuteční obřad do Jilemnice přišli lidé z celých hor; hlavní řeč pronesl Jan Buchar, místní řídící učitel a předseda spolku Ski Jilemnice. Hanč byl pohřben v Jilemnici, Vrbata v Mříčné. A 24. březen je dodnes připomínán jako Den Horské služby.
Při každém výročí se objevuje řada spekulací o příčinách a okolnostech tragédie. "Děda tvrdil, že Češi museli dostat při občerstvení do pití nějaký přípravek, něco na tlumení výkonu.... Aby vyhráli Němci," řekl nedávno například Aleš Hanč, pravnuk Hanče.
"V roce 1912, když Hančovi a jeho manželce umřelo dítě, Bohumil slíbil, že už závodit nebude. Neměl čas na trénink, protože musel splácet domek. Byl však na něj vyvíjen velký tlak, protože se na závod chystali dva výborní Němci. Navíc prý hrabě Harrach slíbil vítězi, že se stane hajným v jeho lesích. To bylo pro Hanče velmi lákavé, protože byl příležitostný zedník a tkadlec. Nakonec utekl z domu, vzal si čtyři buchty a došel na Labskou boudu. Byl vyhladovělý, poslední rok hodně zhubnul a navíc bylo špatné počasí. On běžel jen v košili a bez rukavic. To všechno a další události, jako že v prvním kole nedostal občerstvení, byly důvody, proč nepřežil," napsal emeritní předseda Spolku lyžařů historických v Podkrkonoší Aleš Suk. Většina historiků nyní spíše odmítá názor, že by byl Hanč přehnaně ambiciózní, což se také udávalo jako důvod tragédie.
Smutný příběh nedal spát ani umělcům. Povídku Synové hor napsal František Kožík, v roce 1956 ji pod stejným názvem zfilmoval režisér Čeněk Duba s Josefem Bekem a Jiřím Valou v hlavních rolích. Tak se široká veřejnost dozvěděla o neštěstí, které dodnes nebylo zcela jednoznačně osvětleno. O podrobný popis se v knihách Na hřebenech vichřice (1963) a Drama na Zlatém návrší z let devadesátých snažil Miroslav Rampa.
