Článek
Jak náročná byla cesta za stříbrem?
Od začátku hodně těžká. Měli jsme jiné podmínky, než bývají ve Světovém poháru, zvlášť organizačně.
V čem?
Třeba jsme neměli před finále možnost prohlídky, to jsem moc nečekala, informace přicházely na poslední chvíli. Nejdřív jsme mysleli, že prohlídka bude, pak nás tam nechali sedět 40 minut, než se odstartovalo finále. Je to takový zvláštní. Já vždycky organizaci chválím, protože musí být těžký něco takového udělat, zvlášť když tu mají tolik disciplín. Tak jsem ráda, že se závod v těch podmínkách uskutečnil a mám radost z výsledku. Je super.
Jak závod ovlivnil měkký sníh? Na trať pálilo celý den slunko.
Bylo to měkké, trošku to nasolili a pod tím byl led. Možná to bylo malinko hůř upravené. Je pravda, že teplo bylo extrémní. Snažila jsem se udržet lyžáky ve stínu, protože na sluníčku měknou. Měla jsem i jámu, do níž jsme je zahrabávali. A jsem z toho vedra úplně splavená.
Mezi kvalifikací a finále jste měly jen zhruba hodinu a půl. To také není obvyklé.
Je pravda, že jsem to asi nezažila, nebyl čas si oddychnout. Ale mně to nevadilo, byla jsem ráda, že jsme jely hned nahoru a začaly závodit.
Na batohu máte zavěšené množství plno plyšáku. Nosí štěstí?
To jsou talismánci, on i batoh je celý nafutrovaný plyšáky. Většinou ho nosí fyzioterapeut, tak to vypadá vtipně. (úsměv)
