Článek
Do Světového poháru se vrátí po devíti měsících. Vítěz pěti závodů elitního seriálu skokanů na lyžích neprožil sportovně šťastné léto. Potkaly ho dva nepříjemné pády, po prvním si dával dohromady rameno, po dalším koleno. A návraty po karambolech nejsou snadné.
„Když jsem doma říkal, že jdu zase skákat, tak Karel se mě ptal, jestli opravdu, protože myslel, že na lyžích můstky jen sjíždím,“ pobavila Koudelku reakce čtyřletého syna. „Věděl, že po zranění jsem začínal tím, že jsem jen sjížděl, tak mě trochu překvapil,“ usmíval se.
Trénovat opět začal na domácím můstku v Lomnici nad Popelkou, kde byl rád za skoky dlouhé 75 metrů. Pak se přesunul do Ramsau a do Zakopaného, ale na spočítání všech skoků na velkém můstku by mu stačily prsty obou rukou.
„To je strašně málo. Na konci mě zase začalo bolet to koleno, tak jsem se docela lekl a jel na rezonanci,“ líčil. „Ale naštěstí jsou vazy v pořádku, což mě uklidnilo, jen tam je otok na kosti, jak koleno na dopady nebylo zvyklé,“ popisuje.
Návrat si na tento víkend do Engelbergu naplánoval už s dlouhým předstihem. Cílem je rozeskákat se před Turné čtyř můstků, které je na programu tradičně na přelomu roku. „A vracet se o týden dřív při mistrovství světa v letech v Planici po deseti skocích na velkém můstku? To bych byl sebevrah,“ vysvětluje.
Čeští skokané zažívají zatím hodně nepovedenou sezonu, nikdo z nich nebodoval, potkaly je výpadky v kvalifikaci, pády i falešně pozitivní test na covid-19, který je připravil o závody. A tak návrat toho nejzkušenějšího vítají nejen fanoušci jako možnou vzpruhu.
„Ale rozhodně nejsem žádný spasitel. Spíš si chci teď zase vyzkoušet závody, zjistit, na jaké jsem úrovni. Kdyby to bylo hodně špatné, tak se zase vrátím k tréninku, i když na turné bych samozřejmě skákal rád. Ale cílem bude až mistrovství světa,“ vyhlíží šampionát v Oberstdorfu na přelomu února a března.
V 31 letech Koudelka ví, že moc sezon před sebou nemá, ostatně už v minulosti uvažoval o konci kariéry. „Mám své roky, pár zranění mě taky potkalo. Ale hlavně mám doma dvě děti, od nichž se odjíždí čím dál hůř, a kdybych rodinu skákáním už nemohl uživit, konec musí přijít. Ale když to půjde dobře, ještě chci pár let skákat, olympiáda v Pekingu je velký cíl,“ ví.
