Soukalovou mrzela poslední rána, přesto slíbila v neděli zazpívat

Mrzí, protože jsem věděla, že se na poslední položce láme chleba a že je potřeba ji trefit čistě. Čtvrtou ránu jsem si pohlídala, pak u té páté jsem nějak zadržela dech a strašně jsem ji chtěla dát. Smůla, šla snad o milimetr těsně nahoru. Kalibr je taková rána, která může spadnout, jenže mně bohužel nespadla.

Věděla jsem, že každá rána může znamenat klidně deset míst v pořadí. Byla jsem bojovně naladěná a začátek odjela v takové euforii, ale jak napadla na trať taková deka čerstvého sněhu, zpomalovalo mě to. Takže postupně mně ten závod přestával běžecky chutnat. Navíc při střelbě jsem si vůbec nevěřila, když jsem viděla ten strašný vítr. Nějak jsem se s tou střelnici pořád nesžila.

Mně se zdá, že na jedné straně foukají fáborky proti sobě, a já vůbec nevím, jak na to zareagovat. Skoro bych si myslela, že si ze mě někdo dělá legraci, když jde vítr zleva i zpráva. Je to tady pro mě prostě problém. Snad se ten můj pocit ze střelnice tady ale ještě zlepší.

Moc se na ni těším. To je nejlepší závod, hned jste totiž v cíli. Je kontaktní a ještě máte rezervní náboje, takže se člověk nemusí tolik na střelnici bát. Navíc je to týmová práce. Doufám, že se s děvčaty předvedeme v dobrém světle.

Kdybychom skončily do osmého místa, tak bychom byly moc rády. Je to ale biatlon, ten se moc předpovídat nedá.

Trenér Šikola mě přiměl k tomu, abych vystoupila po nedělním závodě s hromadným startem. Vybrala jsem si tedy píseň Skvělej nápad od Anety Langerové. Na mikrofon jsem už zpívala, ale nikdy v takovém prostředí před tolika lidmi. Snad to zvládnu. Trenér nakonec slíbil, že když bude ještě jedna placka, tak se k mému zpívání přidá.