Článek
Je tmelem party, která získala štafetové stříbro na hrách v Sarajevu 1984. „Zrovna příští týden máme sraz, tak se můžu cenou pochlubit. Ale ostatní ještě nemají věk na to, aby ji dostaly,“ vyhlíží čerstvá sedmdesátnice s úsměvem setkání s parťačkami Dagmar Švubovou, Blankou Paulů a Květou Jeriovou-Peckovou.
„Nejradši z kariéry vzpomínám na úspěchy a právě tu partu, jakou jsme měly. Nešlo tehdy o peníze, my chtěly cestovat, sportovat a vyhrávat. Dneska je fajn, že za ty roky sportování jsou sportovci i finančně oceněni, ale přišlo mi, že tehdy byly mezilidské vztahy příjemnější,“ porovnává. „A mám zkušenost, že čím lepší sportovec, tím větší má pokoru,“ říká.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
„Když Gabča začala dělat biatlon, asi rok jsem cítila, že to není ono, měla jsem pocit, že biatlon dělají ti, kdo neumějí lyžovat,“ vzpomíná s úsměvem. „Ale časem jsem si zvykla a jsem ráda, že jsem začala dělat trenérku biatlonu, protože to je super sport, zábavný a plný adrenalinu,“ popisuje Soukalová.
Dcera ji později udělala radost mj. světovým titulem, olympijskými medailemi i velkým křišťálovým glóbem. V začátcích se jí snažila vštěpovat ale právě také základy fair play. „Ty má určitě po mně,“ rozesměje se. „Ale měly jsme rozdělené, že doma jsem byla máma a na sportovišti trenérka. A když někdo chce něco dokázat a věří vám, není to problém,“ ujišťuje.
Dnes si užívá roli babičky rok a třičtvrtě staré Izabelky. „Je to náš malý diktátor, určuje, co a jak se bude dít,“ vtipkuje. „Ale je to paráda a nádhera, jsme šťastni,“ dodává.
