Hlavní obsah

Smolařka Ester: Bude bramboračka! Litovala, že přišla o veverku

Cortina d´Ampezzo

Z novinářské mixzony v italské Cortině d´Ampezzo se Ester Ledecká podívala na probíhající vyhlášení medailistek, které zrovna dostávaly plyšové maskoty, sportovně všem zatleskala a posteskla si: „Škoda, takovou pěknou veverku jsem mohla mít, o sedm setin…“ Právě takový titěrný rozdíl (v přepočtu dva metry) ji dělil od medaile v královské disciplíně ve sjezdu…

Foto: Giovanni Auletta, ČTK/AP

Ester Ledecká v cíli sjezdu v Cortině d´Ampezzo.

Článek

O šest setin čtvrtá v super-G, o sedm setin ve sjezdu. Zatím jste tu trochu smolařka šampionátu.

Je to sport, bude k večeři bramboračka. (úsměv) Italští kluci zase říkají, že za čtvrté místo je plechová medaile, tak asi budou mít novou plechovou střechu.

Je vidět, že fantastické, ale trochu nevděčné umístění berete s nadhledem.

Já mám ze čtvrtého místa skvělý pocit, jsem hrozně ráda, že můžu být tady mezi nejlepšími na světě a jezdit ty pro holky nejtěžší tratě. Samozřejmě to není medaile, ale je to skvělé umístění, tak jsem ráda, že se držím špičky a už tam tak nějak patřím. Snad jsem fanoušky moc nezklamala a budu jim dělat radost třeba ještě lepšími výsledky.

Foto: Denis Balibouse, Reuters

Ester Ledecká na trati sjezdu na mistrovství světa v Cortině d'Ampezzo

Ještě na posledním mezičasu vám patřilo třetí místo, tušíte, kde jste pak ztratila?

Ještě si to budeme muset zanalyzovat, ale dole jsem určitě ztratila. Možná jsem jela trochu víc napřímo tu pasáž Rumerlo a nestihla se na skok připravit, jak jsem měla. Trochu mě to rozhodilo a ztratila jsem v dolní pasáži rychlost. Ale celkově myslím, že jsem zajela líp pasáže, které se mi tolik nepovedly v tréninku, také jsem měla rychlejší čas. Tak mám radost, že se zlepšuju v porovnání se sebou i ostatníma holkama.

Pod prudkou pasáží Tofane Schuss mezi skalními masivy vám naměřili rychlost až 137 kilometrů za hodinu.

Pěkně to foukalo. Ale ono si to v tom šusu ani tolik neuvědomíte. Jedete rovně, myslíte jen na to, abyste byli co nejmenší, měli schované lokty. Uvědomila jsem si to až na skoku Duca d´Aosta, který vás vystřelí až do nebes, aspoň mě vystřelil, tam jsem to měla daleko víc sešlápnout. Ale jinak ta střední pasáž byla myslím docela dobrá.

Každá z favoritek volila trochu jinou strategii startovního čísla, byla devítka ideální?

Já jsem s ní spokojená, to byl dobrý výběr. Bavili jsme se o tom s Tomasem (Bankem), kluci chtěli patnáctku, protože trať při tréninku postupně zrychlovala, ale takhle to bylo dobré.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Sportcz (@sport.cz_ig)

Po dojezdu jste byla průběžně druhá, doufala jste, že byste mohla na medailové pozici vydržet?

Se mnou je to těžké. Asi jste si všimli, že se nikdy moc neraduju. To není proto, že bych si tu jízdu neužila, ale většinou proto, že jsem pořád ještě v té jízdě a přemýšlím, co bych mohla udělat líp. Tak to bylo i teď. Měla jsem radost z výsledku, ale věděla jsem, že se přede mě může dostat hodně holek. Myslela jsem, že jich bude ještě víc.

Se stříbrnou Němkou Kirou Weidleovou se asi tolik nepočítalo…

Já se zrovna převlékala. Ale Kira je skvělá sjezdařka, moc jí gratuluju. Hlavně je to jedna z holek, která vždycky pozdraví, je fajn, moc si jí vážím. A je to velká bojovnice, což ukázala ve Val d´Isere, kde jela i se zlomenou rukou, takže si to fakt zaslouží.