Článek
Na trati v těžkých podmínkách se nadřeli, ale v cíli zářili. „Osobně jsem spokojený a myslím, že i Bořek byl s naším výkonem spokojený, když jsme dojeli do cíle. Jsme rádi, že jsme se nezranili a nezranili někoho jiného při nějakém sjezdu. Poslední dva kilometry jsme si už i užili," vypráví David Lafata.
Do cíle bývalí kapitáni Sparty doběhli společně, byť Bořek Dočkal má ve výsledcích o vteřinu horší čas. „Asi jsem měl delší lyže," vtipkuje Lafata, který trasu dlouhou 48 kilometrů zvládl za 5 hodin, 18 minut a 21 vteřin.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Legendární Memoriál expedice Peru 1970 si střihl ještě jako hráč Jablonce v roce 2012. Tehdy mu vůbec nepřály podmínky. Okruh napříč Jizerskými horami zdolal za 5 hodin, 16 minut a 8 vteřin a od té doby si chtěl dát ještě někdy repete v lepším počasí. Vybral si 56. ročník, kdy však byly poměry na trati nakonec prakticky totožně nepřející jako před jedenácti lety...
„Naladilo nás, jak ještě týden před závodem předpovídali, že bude hezky. Nakonec byly podmínky zase náročné, stopa žádná, sníh měkký. Mrzí mě to hlavně kvůli Bořkovi, který jel poprvé, ale jako nováček se s tím popasoval skvěle. Klobouk dolů před ním, jakou má pořád fyzičku. V pátek si koupil lyže, třináct let na nich nestál a padesát kilometrů zajel. Jeho třísla určitě trpěla," poznamenává Lafata. Původně měli běžet ve třech, ale další bývalý sparťan Mario Holek onemocněl.
„David se ukázal jako správný parťák, pomohl mi do cíle. Ale vzhledem k tomu, že mě do toho i nominoval, neměl na výběr," říká Dočkal na adresu svého bývalého spoluhráče.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
„Měl jsem výhodu, že jsem byl týden před Jizerskou s dětmi na horách, kde jsem se párkrát proběhl. Takže mě třísla nebolí, akorát ruce. A měli jsme dobře připravené lyže od Franty Jelínka," přiznává Lafata. Fotbalovou dvojici občas ve stopě někdo poznal, několikrát vyhověli žádosti o společné foto.
Autor 198 gólů v české lize na trati obdivoval členy Klubu mistrů sdružující laufaře s minimálně 30 starty na Jizerské 50, kteří běhají se speciálním mistrovským číslem. „Přiznám se, že když jsem je předbíhal, tak jsem si vždy číslo prohlížel. Bylo na něm napsaný, od kterého roku se Jizerské 50 účastní. Nějaký pán tam měl rok 1972. To jsou opravdu borci, klobouk dolů před nimi," obdivuje Lafata jejich vytrvalost. Jemu do Klubu mistrů už zbývá 28 startů. „Myslím, že lyžování neublíží, když v něm nebudu," směje se.
Jde porovnat únava po Jizerské 50 s tou po mistrovském fotbalovém utkání? „Jde o úplně jiný pohyb a jinou únavu. Asi se to nedá srovnávat. Ve fotbale jedete naplno, kdežto tady jsme si to chtěli zajet na pohodu, jestli to tedy vůbec jde. Ale určitě to není tak, že bychom nasadili na startu na plno, postupně přidávali a vypnuli až v cíli. Je to úplně něco jiného," porovnává Lafata.
„Přiznám se, že jsem byl mnohem víc unavený po té první padesátce před jedenácti lety. Tehdy jsem na tom byl jak Bořek teď. Taky jsem na běžkách od střední školy nestál, půjčili mi je před startem a jel jsem, takže jsem si to trochu protrpěl. Teď už jsem věděl, co čeho jdu a nohy mě až tak nebolely," dodává.
Poběží příště znovu? „Radši nic neříkám, abychom se k ničemu nezavázali. Bezprostředně po závodě jsme nechali otevřený, jaká bude naše další výzva," uzavírá Lafata.
