Článek
Operované koleno vás trápí dlouhodobě, jak vás omezovalo v letní přípravě? Po desátém místě v Hinzenbachu už jste druhý den nedoskákal.
Absolvoval jsem jen první závodní kolo a do druhého nenastoupil, jak mě začalo bolet koleno a nemohl jsem nohu moc skrčit. Je to takový zvláštní pocit, který jsem nikdy nezažil, tak jsme se kvůli bezpečnosti rozhodli, že druhé kolo vynechám.
Vyšetření odhalilo problém s chrupavkou.
David Bičík (sportovní manažer lyžařského svazu) mi hned druhý den zajistil vyšetření v Centru pohybové medicíny, které ukázalo, že chrupavka není v takovém stavu jako by měla být, což jsem tušil. Ale bylo třeba přizpůsobit tréninky, aby mě to nezlobilo. Dal jsem si čtrnáct dnů pauzu a teď jsem skákal v Polsku bez bolesti.
Spolupráce vás, velkého fanouška Slavie, s Bičíkem, bývalým gólmanem fotbalové Sparty, tedy zjevně funguje.
Už vloni na Turné čtyř můstků se David otočil na poslední závod a nosil mi boty dolů na dojezd a pak zase nahoru pod věž, to klobouk dolů. Je to jeden z mála sparťanů, který mi nevadí. (směje se)
Jak jste tedy se slovinským trenérem Trčkem přípravu koleni uzpůsobili?
Nemusel jsem dělat tolik skoků, protože nárazy při dopadu jsou velké, omezil jsem i skoky přes překážky na suchu nebo v posilovně.
Nicméně desáté místo v prvním závodě v Hinzenbachu může být příslibem.
Ukázalo mi, že nepotřebuju tolik skoků na tréninku a musím se koncentrovat, když potřebuju něco změnit, abych to udělal během toho jednoho skoku. A to je vlastně i trochu závodní rytmus, protože tam těch skoků také nemáme víc.
Věříte si víc než před loňskou sezonou, kdy k týmu přicházeli slovinští trenéři a nevěděli jste, co čekat? A minulá zima se vám povedla velmi slušně…
Přijde mi, že lidé kolem mi věří víc než já sám, radši jsem nohama na zemi. Až první závody ukážou, jak na tom jsme, proto jsem zdrženlivější. Ale je pravda, že vloni to deváté místo ve Willingenu pro mě byl emočně asi nejlepší výsledek kariéry. Může to znít divně, když jsem vyhrál světové poháry, ale tady to byl zlom, že jsem se někam vrátil.
Plánujete absolvovat všechny závody Světového poháru?
Na začátku pojedeme všechno, ale myslím, že nepoletíme do Ameriky, uvidíme, jak se rozhodneme s Japonskem, a určitě nepočítám s lety.
Ve Světovém poháru začnete opět jako jediný z Čechů s vyhlídkou, že směrem k mistrovství světa by vás mohl doplnit Benedikt Holub. Nevadí vám být sám?
Vůbec. Já mám doma dvě děti, a když se vrátím z tréninků a skáčou po mně, tak si pak užívám, když jsem sám na pokoji a pánem svého času. (úsměv) V tom je příjemná změna, kdy můžu jít spát kdy chci, vstávat relativně taky. Ale samozřejmě na druhou stranu vám rodina a děti brzy zase chybí, tak je to takový začarovaný kruh.
Roman Koudelka s Karolínou Indráčkovou by měli být tahouny českých skokanských týmů.
Vedení skokanského úseku je poměrně optimistické, co se týče vývoje disciplíny a úspěchů juniorů. Máte přehled, jestli vám opravdu dorůstají možní zástupci?
S juniory jsem teď moc soustředění neobjel, tak jsem je neviděl skákat naživo, ale nahoru určitě jdou. A vyzdvihl bych syna Honzy Matury Matěje, kterého hodně sleduju a určitě je velký příslib do budoucna.
Už ve 13 letech je na něm znát, že má skoky na lyžích v genech?
Já Honzovi říkal, že jak jsme bývali spolu na pokoji při Světových pohárech, tak že budu moct skončit teprve, až tam budu s jeho mladým. A on tam může být klidně za čtyři roky, což tedy nevím, jestli tak dlouho vydržím, ale byla to taková pěkná nostalgie…
Váš starší syn Karel zůstává dál u hokeje?
Je u hokeje a doufám, že tam zůstane, protože bych ho na lyžích vidět nechtěl. (úsměv)
