Článek
Mrzí vás, že se neukážete doma?
Upřímně, vůbec. Panovala nejistota, jak by to pak bylo se startem na mistrovství světa, teď víme, že to bude bez komplikací, tak se trochu ulevilo nám i realizačnímu týmu.
Jaké starty vás na mistrovství světa čekají?
V pondělí se z Rakouska do Oberstdorfu přesuneme, čeká mě sprint, pak možná týmový sprint, ale záleží na trenérech, je tam velká konkurence. A jsem náhradnice do štafety.
Tereza Beranová ve Vuokatti
Ve Světovém poháru už jste byla letos devátá i jedenáctá, co vás potěší v Německu?
Mně se líbí, že náš tým funguje, rozumíme si i se servisem, trenéry. A chtěla bych do semifinále, i když tratě budou jiné. Vloni byl sprint strašně dlouhý, teď ho zkrátili, bude rychlý a těžký, tři velké kopce a pak cílová rovinka.
V Oberstdorfu vás čekají teploty až kolem patnácti stupňů, to je velký skok oproti Vuokatti, kde bylo na mistrovství světa o 23 let pod minus dvacet a odkládaly se závody…
Bylo tam i minus 27, když závod odkládali. Ale to je jen o hlavě, jak se s tím srovná, nesmíte se z toho složit. Jasně, měli jsme podvlíkačky, které běžně nenosíme, ale nebylo to jako na laufech, že bychom měli po závodech omrzlé prsty.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Vy jste tam byla kousek od titulu mistryně světa, ale z vedoucí pozice vás poslala k zemi Ruska, později jste byla i vy potrestána za předchozí kontakt se Švédkou.
Ale kdyby mě pak neskosila, diskvalifikovaná bych nebyla, protest Švédů bychom odvrátili. Na Světovém poháru by tohle nikoho nezajímalo, tam se to děje běžně, že vám nikdo nedá nic zadarmo. Takhle už jsme to neřešili. A ten pád je pro mě další ponaučení, nikdy mě nenapadlo, že mně může někdo podkopnout nohu zezadu, dobrá zkušenost...
Už jste ve sprintu zažila pády i zlomené hůlky. Jste smolařka, nebo je to vaším stylem?
Trochu štěstíčka už bych chtěla… Ale po hlavě do toho jdu, jinak se to nedá. I ve Světovém poháru se ve sprintu nikdo na nikoho neohlíží, prostě vás sejmou a jede se dál, na city se nehraje. Sprint je hodně o trpělivosti, musíte vyčkávat a pak agresivně zaútočit. Ne každý to má v sobě, já celkem jo, ale stejně se mi to vždycky nějak záhadně pokazí.
Trénují sprinteři jinak než lyžaři, kteří jezdí převážně distanční závody?
Vůbec. Musíme vydržet až čtyři kola, také potřebujeme vytrvalost a najezdit objemy. Já třeba trávím víc času v posilovně, ale to proto, že mě baví a rozhodně u nás není na škodu.
Vedle lyžování vás baví i kultura, máte ráda tanec, divadlo i zpěv. Co nejvíc?
Viděl jste právě to finále ve Finsku? Tam jsem chtěla udělat drama. Říkala jsem si, že jsem o třídu jinde, tak si to ohlídám, všem ukážu, jak umím soupaž... A pak jsem hodila držku. (úsměv) Takže to herectví je mi asi nejblíž.
Už jste uspěla i v nějakém konkurzu?
Ještě ne. Zatím to zkouším na kolektivu, vždycky si z nich vystřelím a oni to nepochopí, asi nemají to cítění… Ale až se opatření rozvolní, zase nějaký konkurz zkusím.
Jak vás nadchl triumf kamarádky Markéty Davidové na mistrovství světa v biatlonu?
Obrovsky! My spolu lyžovaly, běhaly přespoláky, jezdily na kempy. Měla jsem neskutečnou radost, že o rok starší borka z Janova je mistryní světa. Pamatuju si, kdy nevěděla, jestli bude lyžovat, nebo dělat biatlon, a teď má zlato.
